Již v dávných dobách člověk toužil mít blízko sebe přírodu a čerpat z ní nejen obživu, ale i potěšení. Proto vyhledával zajímavé rostliny a postupně je přesazoval do blízkosti svého obydlí. Tak vznikaly okrasné záhony a celé parky, respektive zahrady. U květinových záhonů, prostorově i časově sladěných, nebo u skupin keřů či stromů, neodmyslitelně vznikala travnatá zákoutí, předchůdci současných okrasných trávníků.
Trávník základ zahrady
Všechny tyto rostlinné útvary vznikaly podle možností fantazie a vkusu autora, tedy mimo původní, přirozená společenstva a hlavně za jiných podmínek. V našich podmínkách to byly především rozsáhlé lesy, které člověk v průběhu osídlování mýtil a nahrazoval jinými kulturami. Původní společenstva jsou však tak silná, že bez uvědomělé a odborné péče by se v relativně krátkém období znovu vytvořily lesní dominantní sukcese.
Trávník v číslech
Platí to i o trávníku. I sebelépe pěstěný pažit by se bez pravidelné péče a údržby za několik málo let stal jen travnatou stepí -- bujně rostoucí, divoké rostliny a plevele by snadno nahradily ušlechtilé druhy trav, které tak silné konkurenci bez pomoci člověka nemají šanci odolat. Největší zájem je z estetického hlediska o jemné, tak zvané anglické trávníky, které vyžadují největší péči. Základem pro jejich úspěšné pěstování jsou dobré fyzikální a chemické vlastnosti půdy. Před výsevem je proto třeba odstranit všechny zbytky původního porostu, zejména plevelů a náletových rostlin, a to chemicky nebo mechanicky do hloubky 20 až 25 cm. Trávníky potřebují lehké, vzdušné půdy. Podle potřeby lze dostatečné vzdušnosti půdy dosáhnout přidáním mletého zeolitu v dávce 10 - 20 kg/m2 nebo písku (2 -- 3 m3/100 m2). V opačném případě je třeba písčitou půdu smíchat s rašelinou v dávce 20 -- 30 kg/m2 nebo kompostovanou zeminou (2 -- 3 m3/100 m2), případně vylepšit poměr živin dobře uleželým, uzrálým hnojem. Před povrchovou úpravou zjistíme kyselost (pH) půdy. Půdní reakce má mimořádný význam pro přístupnost živin. Úpravu kyselé půdní reakce můžeme dosáhnout přidáním mletého vápence, a to na lehké půdě 40 kg/100 m2, na středně těžké 65 kg a na těžké 90 kg/100 m2. Na lehké a středně těžké půdě se doporučuje vápnit každé dva až tři roky.
