Se zbraní v ruce
Pokud se bez zpevněné plochy nemůžeme v blízkosti domu obejít, můžeme v dlažbě vynechat několik skladebních prvků a vzniklý prostor vyplnit rostlinami. Je vhodné na to myslet již při pokládání dlažby a zároveň zajistit i kontakt prázdného místa s půdou. Většinou se totiž dlažba podkládá do pískového či štěrkového lože, do něhož živé rostliny vysadit nelze.
Nic není ztraceno ani v případě, že je plocha již zadlážděna. U většiny druhů dlažeb lze několik prvků vyjmout a dodatečně i odstranit podkladní štěrkopískovou vrstvu a nahradit ji půdou. Snad jen v případě, že dlažba byla pokládána do betonu, bude třeba použít těžší techniku...
Podobného efektu lze snadno dosáhnout také vysypáním "hluchých" míst dlažby oblázky. V každé větší zpevněné ploše, například před vstupním prostorem do domu, na příjezdové cestě, v atriu, lze totiž najít místa, kam sice většinou nevstupujeme ani nevjíždíme autem, která však zároveň nelze ani osázet, třeba proto, že je zde umístěno osvětlení. Oblázky plochu opticky rozbijí a zároveň přitáhnou pozornost, neboť jejich vzhled je přece jen atraktivnější než kompaktní dlažba. Navíc v případě, že při "manévrovacích" pohybech autem na plochu najedeme, oblázky se nijak nepoškodí, zatímco pro rostliny by to znamenalo jistý konec.
Zelené liány
Ideálním prostředníkem pro spojení stavby domu s vlastním prostorem zahrady jsou popínavé rostliny. O jejich výhodách a nevýhodách, nebo lépe řečeno výhradách vůči nim, jsme psali již několikrát. Ačkoli jim v případě dobrého technického stavu domu nemůžeme vytýkat ani narušování omítky, ani poškozování střešní krytiny či znečišťování fasády, stále se jejich využití bráníme. Přitom není jiného prostředku, který by doslova vtáhnul dům do zahrady. Díky někdy expanzivnímu růstu se popínavé rostliny mohou rozšířit z fasády i na pergolu nad terasou, na přístřešek pro auto nebo na oplocení, takže se prakticky setřou ostré hranice mezi domem a jeho okolím. Z těchto důvodů jsou popínavé rostliny také vhodné k aplikaci při rekonstrukcích stávajících staveb, ovšem samozřejmě až po všech opravách vnějšího pláště.
Zejména na venkově se velmi dobře uplatní tak zvané domovní stromy. I dříve byly vysazovány před štítovou stěnu domu nebo k vjezdu do dvora. Kromě praktické funkce, kdy tvořily výrazný orientační bod a soustřeďovaly pozornost na vstupní prostor, bývaly využívány hojně také jako místo pro podvečerní sousedské besedování, k úkrytu před nepřízní počasí, jako ochrana před bleskem. Měly však také výraznou estetickou hodnotu, která je patrná leckde dodnes a v neposlední řadě tvořily velmi dobrý přechod mezi vlastním stavením a návsí, většinou také bohatou na vzrostlejší stromy. Po letech zapomnění dnes naštěstí domovní stromy vídáme opět stále častěji a za jejich hojnější výsadbu se lze jenom přimluvit.
