Pelargonium zonale - muškát
Zaštipování, sběr semen, množení řízkováním a výsevem.
Zaštipováním tvarujeme květinu ve fázi jejího prvotního růstu. Zaštípnutím vytvoří rostlina korunku.Sběr semen je možné provádět po odkvětu semena . Poznáte je podle zobců /jehel /, které zůstanou v různém počtu na stvolu po odkvětu jednoho květu, tvořeného mnoha kvítky. Pokud necháte zobce dozrát / plodní stopka se stočí do spirály a je pokryta lesklými stříbřitými chloupky, zakončenými jakýmsi padáčkem , uzpůsobeným pro přepravu vzduchem obdobně jako semena pampelišky/, můžete je vysévat . Musím Vás ale varovat. Oproti petuniím, které zachovávají přijatelné vlastnost i v další generaci se u pelargonií většinou dočkáte pouze zklamání a to v době, kdy je na nápravu pozdě. Rostliny nové generace jsou většinou vzhledem k tomu, že nebyly důsledně separovány viditelně horší, zvláště co se týče květů. Proto doporučuji všem, kteří si už dají tu čtyřměsíční práci s pěstováním rostlin z vlastního výsevu, aby si koupili osivo v prodejně se semeny. Tato investice se vyplatí. Zvláště, pokud máte možnost v cizině sehnat semena s označením Top Line, která jsou zárukou rychlého růstu a mimořádně statných rostlin.
Množení řízkováním vrcholových řízků se dvěmi až třemi páry listů. Řízkovat je můžeme téměř celý rok, nejlépe ale v únoru nebo srpnu. Řízky můžeme řezat nebo lámat. Lámání je výhodnější protože se tak zamezí případnému přenosu infekce přes řezný nástroj. Spodní lístky odstraníme, aby se snížil výpar. Pícháme je do malých květináčků, když jsme ošetřili lom růstovým stimulátorem a přikryjeme průhledným víčkem, nebo je pícháme do množárenských truhlíčků, opatřených průhledným krytem pro zachování vysoké vzdušné vlhkosti. Při teplotě kolem 20st.C se vytvoří na spodku řízku tkzv."kalus" z nově tvořícího se pletiva a brzy se tam objeví i nové kořeny. To trvá obvykle 2 týdny. Po dvou týdnech můžete kryt odstranit, neboť by už mělo začít fungování zásobování rostliny vodou novými kořeny. Za čtyři týdny po nařízkování by už kořeny měly prorůstat odtokovými otvory květníčků.Při vysazování do květníků dávejte pozor, abyste rostlinu nevysadili hlouběji, než rostla doposud. Po nahrnkování do květníků rostliny umístěte na co nejsvětlejší místo do poměrně chladného prostředí, aby se otužily. Ideální je studený skleník. Do poloviny března můžeme ještě rostliny zaštípnout, později by to už bylo na úkor včasného kvetení. V tuto dobu pozor na mšice, které přenášejí nebezpečnou bakteriózu - vadnutí pelargonií. Ihned je likvidujeme Pirimorem nebo Mospilanem.
Pozor na vysoké teploty - řízky zčernají a shnijí. Názory na množství vody v této fázi se velmi různí. Někteří pěstitelé doporučují postavit květináčky do vody, až zcela natáhnou vodu a ponechat je dále nezalité až do zakořenění. Já osobně mám vyzkoušeno, že když není zemina přelitá a rostliny pravidelně rosím, účinnost metody je vysoká. Samozřejmně záleží i na odrůdě, se kterou pracujeme, u některých, zvláště převislých pelargonií je obtížné namnožení tímto způsobem, u jiných, drobnokvětých se pohybuji okolo 90% úspěšnosti. Ale pozor na přílišné teplo.V tom případě Vám zčernají zcela všechny řízky. Jak ale poznáte, že rostlina zakořenila? Podle kořínků, objevujících sena dně v otvorech květníku, nebo zatažením za rostlinku. Jakmile prokoření, přesadíme je do většího květináčku, naplněného dobrou zeminou. Osvědčuje se mi zahradnický substrát, smíchaný na polovinu se zeminou ze záhonu. Poté mladé rostliny zaštípneme, aby se rozkošatěly.
Množení výsevem je dost zdlouhavá záležitost. Do výsevní misky, naplněné propařenou a najemno prosátou zeminou vysejte semena, která jste zbavili jejich obalu se stříbřitými chloupky a postavte na parapet, pokud nemáte množárnu s přisvícením. Po 2-3 týdnech semena vyklíčí a vzhledem k jejich velikosti budou semenáčky dosti statné. První přepichování provedeme v době, když sazenička ve výsevní misce vytvoří první pár pravých lístků. Přepíchneme ji do květináčku o průměu 4 cm, a necháme růst, aby řádně prokořenila.V tomto květináčku zůstane do prokořenění , pak ji umístíme do květníku o průměru 9cm. Tato tkzv. polohotová rostlina bude v dubnu a květnu ukazovat poupata a je možno ji přesadit do truhlíku a umístit na stanoviště. Pokud bychom s výsevem začli už v prosinci, nebo lednu, byla by rostlina v dubnu v 11cm květníku. Všechno souvisí s prokořeněním rostliny. A nezapomeňte - její kořenový bal musí viditelně obsahovat bílé konce kořenů. Dalším problémem při pěstování mimo skleník je nedostatek světla, který způsobuje u rostlin vytáhlý vzrůst.Tenani tak nevadí u převislých pelargonií. U vzpřímených ano. Vytáhlá rostlina už nikdy nevytvoří kompaktní keřík, obalený květy, tak žádany´ý zákazníkem. Zde si můžeme pomoci představěním desky s Alobalem / směrem do místnosti / , která odráží světlo od od okna na rostlinu, či přisvícením úspornou zářivkou 18W.
Přezimování pelargonií začíná už v srpnu a září, kdy omezíte přísun hnojiva a začnete je tím připravovat k odpočinku. Přezimovat budeme samozřejmě pouze zdravé rostliny.V září přicházejí první noční mrazíky a před nimi je nutné rostlinu určenou k přezimování ochránit. Po podzimním venkovním ochlazení přeneseme rostliny na zimní stanoviště, důkladně je očistéme, odstraníme květy a zvadlé listy. Teplota na stanovišti by se měla pohybovat okolo 4 - 10 stC.Rostliny přechodně snášejí bez dalšího poškození i teploty okolo 5 stC.,ale barví se jim listy dočervena.V tomto období pelargonie nepotřebují mnoho vody.V lednu nebo únoru je třeba pelargonie "sesadit", čili seříznout zpětným řezem. Správné místo určíme tak, že nad přechodem hnědého dřevnatého stonku do stonku zeleného ponecháme 3 až 4 očka a nad těmito rostlinu sestřihneme. Zásadně musíte řezan jen v zelené oblasti. Z dřevnatého stonku by rostlina obrazila přípiš pozdě, nebo vůbec.Tedy - ne do dřeva! Poté rostliny vyklopíme z květníku , odstraníme části nevzhledné ulpělé zeminy a rostlinu usadíme s jejím ponechaným kořenovým balem do nové zeminy. Nikdy zbytečně neobnažujeme kořeny. Nyní v únoru již můžeme zvyšovat dávky vody a každých 14 dnů přihnojujeme dusíkatým hnojivem, podporujícím tvorbu zelené hmoty. Místnost často a důkladně větráme, aby se pelargonie otužovaly . Pokud rostlina naroste příliš, můžeme provádět " pincování ", kterým vyštípneme měkký vrchol nového výhonu. Tím se probudí níže uložená spící očka, z nichž brzy vyraší npvé výhony. Tím získáváme košatý vzrůst rostliny. Pokud bychom tyto výhony chtěli použít k množení, je lépe brát řízky delší, podle popsané zásady při množení vrcholovými řízky.
