Vítané stáří
Jsou však prvky, které si do zahrady pořizujeme s vědomím, že v ní zůstanou pokud ne natrvalo, pak alespoň na řadu let. Taková stabilní zařízení bývají tím skutečným centrem zahrady a jeho nejstabilnější částí. Trávíme zde nejvíce času a je nám zde jaksi nejpříjemněji.
O terase již byla řeč, podobným takovým prvkem může být samostatně stojící pergola, altán či větší zahradní domek, grilovací zákoutí uzavřené zdmi, dřevěné molo u jezírka... Ve stáří pak vystačíme s jednoduchou lavičkou pod stromem, pohodlným křeslem někde v zahradním zákoutí, možná s lehátkem či dokonce houpacím křeslem. Na rozdíl od rostlin však tyto "pevné" prvky zahradní architektury vyžadují jen minimum péče a s přibývajícím věkem rostou do své originální krásy. Kdo někdy prožil dětství ve staré, vzrostlé zahradě s romantickou stavbu altánu, dobře ví, o čem je řeč. Všechny drobné stavby v zahradě časem získají přirozenou patinu, jejich barvy vyblednou, "zarostou" do stromů, keřů a popínavých rostlin a dokonale splynou se svým okolím. Možná to bude znít trochu sentimentálně, ale v pokročilém věku zde budeme určitě rádi trávit čas příjemným posezením, zahloubáni do vzpomínek na doby, kdy jsme tento altán stavěli...
Záměrně se nezmiňuji o bazénu, ačkoli tento prvek bývá do současných zahrad zahrnován poměrně často. Bazény se totiž kvůli vysoké spotřebě energie a krátké možnosti venkovního využití začínají postupně přežívat a jejich funkci nahrazuje přírodní rybník. Určitě nenabídne tolik místa k plavání, hra se stojatou, stříkající a tekoucí vodou však má často větší půvab a může být s fantazií realizována ještě i v pozdějších letech. Navíc lze takový přírodní rybník díky bohaté rostlinné říši do zahrady integrovat mnohem lépe než klasický bazén, který zejména v zimě na kráse žádné zahradě nepřidá. A co až zůstaneme v domě sami, bez dětí a vysoký věk už nám ani příliš neumožní oddávat se vodním radovánkám?
Experimentování povoleno.
Zahrada může být dobrým živným polem pro experimenty a osobní pojetí. O dobrý výchozí stav je postaráno trvalým rámcem z dřevin nebo ze stavebních prvků, které ohraničují prostor a slouží také jako ochrana před nežádoucím vnějším světem. Vnitřní prostředí zahrady můžeme utvářet podle libosti - variabilně a proměnlivě, od ekologicky pojaté volné přírodní úpravy až po přísný design - vše je dovoleno. Vždy je nejdůležitější to, co chce sám majitel a co bude odpovídat jeho stylu bydlení a života. Kdo nerad pečuje o rostliny, neměl by vytvářet záhony květin náročných na údržbu. Místo trávníku se určitě bude dařit i květinová louka, pokud se nám líbí nespoutanost a přírodnější pojetí. Kdo je postižen potřebou neustálého přestavování nábytku, může zahradu pojmout jako inscenační prostor a měnit ji pomocí nejrůznější doplňků - jednoduchých dřevěných konstrukcí, zahradního nábytku, drobnou keramikou. Vždy se však snažme udržovat rovnováhu mezi prací na zahradě a volný časem. Je-li málo času pro zahradu, projeví se to na jejím vzhledu velmi záhy.
