Rostliny: Wisteria - vistárie

Pěstování vistárií má dlouhou historii. Oblíbená byla nejen v Číně ale hlavně v Japonsku. Záznamy o tom, jak pěstovat miniaturní vistárie v nádobách, pocházejí z Číny a jsou staré více jak 2000 let. V Japonsku byly objeveny první zmínky již z roku 712. Vistárie byla opěvována básníky a její vrcholná doba květu se stala svátkem. Tisíce lidí putovalo, aby mohlo obdivovat tyto nádherné rostliny. Nejstarší japonská vistárie, rostoucí v Ushijimě, je podle tradice 1200 let stará a zaujímá plochu 700 m².

Vistárie (Wisteria) jsou jedny z nejkrásnějších popínavých dřevin. Byly pojmenovány na paměť amerického přírodovědce Caspara Wistara. Každý rok vždy znovu udivují dlouhým květenstvím a majestátným vzhledem. Květy jsou typicky motýlokvěté, modré, fialové, bílé nebo dvoubarevné s tmavším pyskem a světlejšími křídly. Květy se skládají v až jeden metr dlouhý velmi působivý hrozen. Plodem je 15–20 cm dlouhý lusk, který je u některých druhů příjemně sametově chlupatý. Květy tvoří hrozny, které se zakládají buď na vrcholech letošních větví u druhů amerických nebo vykvétají ze zkrácených postranních větviček u druhů asijských. Hrozny jsou různě dlouhé. Nejkratší jsou u vistárie křovité, nejdelší u některých kultivarů vistárie květnaté. Mohou být i přes metr dlouhé.

Opadavé listy jsou lichozpeřené, střídavé. Na kořenech se jako u ostatních motýlokvětých vytvářejí hlízky se symbiotickými bakteriemi, které dodávají rostlině organicky vázaný dusík. Vistárie jsou jedovaté, zvláště lusky a semena mohou po požití způsobovat silné zažívací potíže. Proto pozor na malé děti. Obsahových látek je málo v mladých květech a listech. Číňané dokonce květy po spaření suší a přidávají do jídla.

Nejčastěji se pěstuje vistárie květnatá (Wisteria floribunda) pocházející z Japonska. Je to pravotočivá liána. Listy se skládají z 13–19 lístků. Hrozen vyrůstá společně s listy, je až 70 cm dlouhý (častěji ale kolem 30 cm), bohatý. Květy se otevírají postupně odshora směrem dolů. Maximálně bývá 170 květů. Lusky jsou lysé. Kvete v květnu a začátkem června. Do Evropy byla dovezena v roce 1830 Phillippem von Sieboldem.

V kultuře je řada odrůd, např. ´Beni Fugi´ s fialovými květy, ´Honbeni´ s růžovými květy, ´Shiro Noda´ s bílými květy, ´Geisha´ s drobnými, světle modrými květy. Známý je také plnokvětý kultivar ´Violacea Plena´ se světle červeně fialovými květy.

Vistárie čínská (Wisteria sinensis) pochází ze střední Číny. Je to levotočivá liana, lístků bývá 9–13, jsou olysalé, květenství je o něco kratší než u předcházejícího druhu, dorůstá délky kolem 30 cm. Lusk je sametově chlupatý. Kvete o něco dříve než předcházející druh, přibližně od půlky dubna, květy se rozvíjejí před růstem listů. Květy jsou vonné, prakticky všechny květy v hroznu se otevírají současně. Do Evropy byla dovezena již v roce 1816.

Občas se pěstují dva bělokvěté kultivary ´Alba´ a ´Jako´. Kultivar ´Amethyst´ má květy fialové s tmavě modrým člunkem, květy kultivaru ´Consequa´ jsou světle modré. Hybrid mezi těmito dvěma druhy byl vyšlechtěn v roce 1905 v Arnold arboretum v USA a pojmenován Wisteria x formosa.

Dva druhy vistárií pocházejí z východu Severní Ameriky, v kultuře jsou ale poměrně vzácné. Vistárie křovitá (Wisteria frutescens) je levotočivá liána, která se od všech pěstovaných druhů liší tím, že kvete koncem léta na vrcholu letošních větvích. Hrozen není převisající, je šikmo vzpřímen, krátký (10–15 cm) s maximálně 60 květy. Vistárie křovitá byla do Evropy (Anglie) poprvé dovezena v roce 1724. Známý je bílý kultivar ´Nivea´. Vistárie velkokvětá (Wisteria macrostachya) je levotočivá liána, hrozen také vyrůstá na letošních větvích v červnu a červenci, je dlouhý kolem 50 cm, má až 125 květů. Vistárie jsou typické solitéry. Aby se projevily v celé své kráse, potřebují dostatek prostoru. Mají poměrně hrubou texturu, velké listy jsou rozlišitelné i z větší vzdálenosti, jsou lehké, vzdušně stavěné. Pro tvar listů se jen těžko kombinuje s jinými popínavými rostlinami. Můžeme použít několik odrůd současně, prodloužíme tak dobu kvetení. Vhodná je také kombinace s trubačem (Campsis), který má podobnou texturu a jeho nápadné červené či žluté květy rozkvétají až po odkvětu vistárie květnaté.

Vistárie se hodí k popnutí besídek, pergol, sloupů balkónů či zdí. Nemá „přísavky“, proto ji musíme zajistit oporu. Časem stonky dřevnatí a stávají se samonosnými. Toho se někdy využívá tak, že mladá rostlina se správným vyvazováním a řezem vytáhne na kmínek, potlačí se pnoucí charakter a získáme tak bohatě kvetoucí stromek. Vistárie dobře snáší řez, mladé rostliny se snadno tvarují a pěstují jako bonsaje.