Paeonia
K tomuto období se váží pivoňky, které právě kvetou. Tyto půvabné rostliny, oblíbené pro svou křehkou krásu, jsou považovány za jedny z nejkrásnějších trvalek. Pivoňky patří k prastarým kulturním rostlinám. Pěstovaly se jako rostliny dekorativní a též léčivé. V Evropě se v minulých stoletích pěstovala především pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
Mnohem později, až v 19. století, byla do Evropy z Asie dovezena pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora). Ve své domovině byla známa již před rokem 540. Jejímu šlechtění se věnovali především v Číně. Proto je někdy označována jako pivoňka čínská. Později, po dovezení do Evropy, ji šlechtili v Anglii, Belgii, Nizozemsku a Francii, později v Německu a v USA.Kromě tohoto druhu se můžeme v některých zahradách setkat s pivoňkou křovitou (Paeonia suffruticosa Andr.), která pochází z Číny, případně s balkánským druhem pivoňkou obecnou (P. peregrina Miller) nebo pivoňkou tenkolistou (P. tenuifolia L.).
Pivoňky vyžadují pěstování po řadu let na stejném místě. Proto vybereme slunnou polohu s kvalitní zahradní půdou bohatou na živiny. V době plného růstu vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí. Pivoňky množíme koncem léta dělením trsů. Nejvhodnější doba pro přesazování a vysazování je od konce srpna do začátku října. V prvním roce po vysazení poupata zpravidla odstraníme, aby se rostlina nevysilovala. V dalších letech, chceme-li mít zvlášť pěkné květy, odstraňujeme postranní poupata. Chceme-li pivoňky pěstovat pro řez květů, vysazujeme je do řad vzdálených necelý metr a asi půl metru v řadách od sebe. V takových vzdálenostech udržují vzpřímený růst.
Nejkrásnější jsou pivoňky šest až osm let staré. Na stanovišti je ponecháváme deset až patnáct let. Pokud kvetou málo, je to známka, že rostlinám něco schází. Může to být nedostatek živin, nevhodné stanoviště, příliš hluboká nebo naopak mělká výsadba. Květní puky by měly být umístěny přibližně tři centimetry pod povrchem půdy.
Paeonia
