Mimořádně populární a u nás již ve velkém počtu pěstovaný druh – podle některých botaniků jediného opravdu kaudiciformního fíkusu. V mládí je pro nás zajímavý téměř kulovitým nebo široce kuželovitým kaudexem, ale v dospělosti je to keř až strom dorůstající až do výšky 30 metrů. Ve volné přírodě je to zpravidla vždy mohutná bizarní rostlina s kořeny jakoby z těsta rozlitého po balvanech hornatého terénu. Ve sbírkách, v malých nádobách, jsou i desítky let staré exempláře pořád přiměřeně velké rostliny.

Čeleď: Moraceae (morušovníkovité)
Výskyt: Mexiko (Baja California, Chihuahua až Oaxaca).

Ficus petiolaris má velmi dekorativní listy. Jsou sice opadavé, ale na kratší období sucha reagují pomaleji než listy jiných příbuzných druhů. Mají delší řapík a velkou srdčitou čepel, která je ozdobená barevně kontrastními žilkami. Zbarvení pokožky listů a detaily tvaru listové čepele jsou u tohoto druhu znaky dost proměnlivé, takže i ve sbírkách jsou zastoupeny různé, více i méně odlišné formy. Větvičky zůstávají po čase holé a listy rostou jen v malém počtu těsně pod vrcholovým pupenem, obaleným purpurově zbarvenou šupinou.

Fíkusy nejsou rostliny ozdobné květy. Květenství všech zástupců rodu je zvláštní, zpravidla drobný hruškovitý útvar zvaný sykonium, a uvnitř v jeho květním lůžku mohou být květy jak obou pohlaví, tak jen jednoho z nich. Mnoho druhů fíkusů tvoří převážně jen samičí květenství a plody se vyvíjejí partenokarpicky, tj. bez oplození. Květenství na rostlinách druhu Ficus petiolaris jsem zatím v amatérských sbírkách neviděl. Je dost pravděpodobné, že naše rostliny nejsou pro tvorbu květů dostatečně vyspělé. V nabídkách zahraničních firem se však semena občas objevují a z nich se od konce 80. let už mnohým z nás podařilo vypěstovat pěkné exempláře. Pěstování je docela snadné. Tento fíkus roste sice zvolna, avšak již jako dvouletý semenáč je velmi dekorativní a přibývající roky mu očividně přidávají na kráse. Je to ideální rostlina pro sukulentní bonsaje (viz Gratias a Šubík, 1999). V létě vyžaduje pravidelnou péči, především vydatnou zálivku v nejteplejších dnech. V zimě mu stačí jen udržovací zálivka s ohledem na teplotu v místnosti, více než tříleté rostliny přežijí suché zimování při minimální teplotě 10 oC.

Jak už bylo řečeno, Ficus petiolaris je dost variabilní druh, takže některé jeho formy se ve sbírkách vyskytují pod synonymy Ficus palmeri nebo Ficus brandegeei.