Rostliny: Hydrangea - hortenzie (1)

Hortenzie (Hydrangea) krášlí evropské zahrady svými kouzelnými květy již přes 200 let. Její hlavní původ bychom našli v Číně, odkud ji jako první roku 1790 přivezl do Evropy francouzský botanik T. Commerson a pojmenoval po své přítelkyni Hortensii Barté.

Hortenzie mohou někomu připomínat sladké letní nicnedělání, jinému třeba babiččinu zahrádku. Tyto okrasné keře však nemusíme vždy spojovat s nostalgickými vzpomínkami. Podíváme-li se do Holandska nebo Velké Británie, zjistíme, že vznešené a atraktivní hortenzie zdobí vesnické i městské zahrádky a zahrady v hojném počtu a v nesčetných kultivarech. Plně rozkvetlé jsou nádherné.

Hortenzie rozhodně jsou moderní rostliny, které dokáží doslova rozsvítit zahradní zákoutí v době, kdy je většina keřů odkvetlých. Pěstují se jako mohutné rozložité keře, které svým habitem mohou připomínat plně kvetoucí rododendrony, se kterými se velmi dobře shodnou na stanovišti i půdě. Drobnější rostliny se pěstují v mísách a dokonce i v závěsných nádobách. Atraktivní jsou také stromkové tvary zapěstované na kmínku.

V přírodě bylo popsáno přibližně na osmdesát druhů botanických hortenzií. Převážná většina z nich pochází z východní Asie a Severní i Jižní Ameriky. Pro naše podmínky se hodí především opadavé druhy. Daří se jim, jako by k nám odjakživa patřily. Přitom žádná z nich v Evropě nikdy přirozeně nerostla. První byla dovezena ze Severní Ameriky hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Dnes se pěstuje především její kultivar ´Grandiflora´, který má květy v ploše kulovitých květenstvích 12 - 18 cm širokých, složených ze sterilních květů. Květy jsou zprvu zelenkavé, pak bílé a nakonec nahnědlé. Hortenzie jsou nižší až středně vysoké keře s velkými listy. Květy jsou uspořádány do bohatých koncových květenství, která mohou být kulatá nebo plochá. Kulatá květenství jsou tvořena neplodnými (sterilními) květy s nápadnými korunními lístky. Plochá květenství mají ve svém středu plodné (fertilní) květy, které jsou obklopeny prstencem květů neplodných.

Stanoviště je důležité

Hortenzie rostou nejlépe na chráněném stanovišti v lehkém polostínu. Mají-li dostatek vláhy, snesou i plné slunce. Půdu jim připravíme humózní, dostatečně zásobenou vláhou a s kyselou půdní reakcí. Na vápnitých půdách nám neporostou, protože všechny jsou tzv. „vápnostřežné“. Nejvíce vody spotřebují keře během kvetení. Půdu nikdy nenecháme vyschnout. Hnojit bychom je měli až do konce srpna. Na zimu nahrneme ke kořenům lehčí substrát nebo vrstvu spadaného listí. Hortenzie zpravidla přezimují bez problémů. Pokud však namrznou, počkáme aspoň do května, zda ještě neobrazí. Rostliny v nádobách přeneseme do chladné, mrazuprosté místnosti nebo musíme nádobu dobře obalit a izolovat od země. Vzhledem k tomu, že rostliny na zimu shodí listy, můžeme je přezimovat i v tmavých prostorách. Přesazování starších rostlin je možné především u hortenzie latnaté a lze jej spojit i s případným dělením. Většinu hortenzií můžeme množit hřížením, odkopky, bylinnými nebo kořenovými řízky.

Hortenzie stříháme zásadně až na jaře! Po odkvětu rostlinu jen lehce zastříhneme. Většinou postačí ustřihnout suchá květenství, popř. uschlé části výhonů. Větévky hortenzie velkolisté, která kvete na jednoletém dřevě, zastříhněte na jaře nad prvním párem zdravých pupenů. Květy se založily již koncem loňského léta. Při silnějším namrznutí nezbude, než celý keř seříznout až u země. Dobře obroste, ale pokvete až příští rok. Hortenzie latnatá a hortenzie stromečkovitá kvetou na letošním dřevě. Proto můžeme loňské výhony seříznout nakrátko. Podpoříme tak tím násadu květů.