Rostlina má v zemi plazivý oddenek, na jehož konci vyrůstají 2—3 listy. Stvol je zakončen jednostranným, řídkým a na konci mírně ohnutým hroznem převislých vonných květů (V—VI) s bílým, někdy i s nažloutlým či narůžovělým okvětím zvonkovitého tvaru. Plodem je kulovitá červená bobule s 2—6 modrými semeny.

Konvalinka roste zejména ve světlých listnatých a smíšených lesích, v křovinách i na pasekách. Je jednou z nejmilejších květin na zahradě a její pěstování je velmi jednoduché. Celý rok o ní nevíme — až v květnu, když se mezi listy začnou objevovat stonky s nazelenalými poupaty. Je těžké vymezit jí určitý záhon, protože se v příznivých podmínkách hojně rozrůstá a vytváří hustý porost, který se nemusí okopávat, neboť plevel se v něm neuchytí. Většina konvalinek na zahradách pochází z lesa. Existují však i zahradní kultivary s většími květy, dokonce růžové a plnokvěté.

Už v roce 1856 byl z rostliny konvalinky izolován soubor glykosidů. Nejdůležitější z nich je prudký srdeční jed konvallatoxin (při sušení vzniká z konvallosidu). Smrt způsobují již zlomky miligramu této látky na jeden kilogram hmotnosti lidského organismu. Smrtelné otravy byly popsány při žvýkání listů, plodů i květů. Také voda ve váze s konvalinkami je jedovatá. Příznakem otravy je pocit omámení, hojné močení, dostavuje se zvracení a průjem. Nutné je přivolat lékaře, jako první pomoc vyvolat zvracení, podávat aktivní uhlí. Jako léčivá rostlina se konvalinka používá k výrobě léků upravujících srdeční činnost. Vonná silice se spotřebovává ve voňavkářství a při výrobě mýdel.