Hlíznaté kaly jsou v poslední době vyšlechtěnou pozoruhodnou novinkou. Oproti dříve známým bílým odenkovitým kalám Zantedeschia aethiopica mají odlišný způsob pěstování. Shodný mají jen pěkný tvar květů a listy, které jsou však u hlíznatých kal dekorativnější a mnohdy s bělavými či růžovými skvrnami a mramorováním

Kaly jsou krásné rostliny do nádob
Tvarově nepravidelná tuhá hlíza upadá při nízkých teplotách pod 15 stupňů do odpočinku. Proto ji sázíme ven až počátkem května do již teplé, středně vyhnojené, propustné, neutrální půdy asi 7 až 10 cm hluboko. Ve skleníku nebo doma jí můžeme vysadit mnohem dříve do větších květináčů a přirychlit ji tak, protože vykvétá nejdříve až tři měsíce po výsadbě.
Během růstu udržujeme dostatečnou stejnoměrnou vlhkost. Vyvarujeme se slunečnímu úpalu a prudkým změnám teplot půdy. Při pěstování v květináčích dbáme na to, aby nádoby nebyly na jižních stranách příliš osluněny. Během vegetace přihnojujeme nejlépe tekutým plným hnojivem. Po odkvětu se sníží dávka vody, již nehnojíme a hlíza se nechá postupně zatáhnout. V říjnu před příchodem mrazů ji vyjmeme a uložíme přes zimu podobně jako begonie. To znamená, že po očištění skladujeme v poměrném suchu při teplotě 5 až 10 stupňů.
Kaly se dobře množí dělením. Členitá hlíza má mnoho oček a stačí menší část odlomit na dopěstování. Hlízu však musíme nechat zaschnout nebo ještě lépe odlomenou část zaprášit poprachem z dřevěného uhlí. Aby hlíza přinesla alespoň jeden květ, musí dorůst do větší velikosti.
Pěstování těchto exotických květin není těžké a budete-li chtít je vyzkoušet, můžete si vybrat ze sedmi barev nebo zvolit cenově výhodnou směs.









