Růže - pěstitelské trivium (1)

S pěstováním růží je spojeno mnoho mýtů a omylů, které mohou ve svém důsledku vést k nezdaru a rezignaci na tuto krásnou zálibu. Na následujících řádcích se proto pokusíme poskytnout několik základních rad, které snad navedou vaše úsilí správným směrem.

Výběr sort a pro ně vhodného stanoviště

Název podrubriky je ve své podstatě zavádějící, většina z nás je totiž omezena typem stanoviště a teprve pro něj hledá vhodný typ růže. Obecně se dá říci, že všechny růže vyžadují slunné stanoviště, existuje několik málo výjimek, jež můžeme vysadit do mírného polostínu, ale obecně platí, že růže nebude na stinném místě prospívat, navíc jí více hrozí napadení některými chorobami. Růže ale nemůžeme vysadit ani na místo, kde slunce svítí celodenně intenzivně a kde jsou navíc sluneční paprsky odráženy od okolí (typicky u jižní nabílené stěny), hrozí popálení listů i květů, zejména tmavých. Dodejme, že růže, jakkoliv starým botanickým rodem jsou, nikdy samy nepřekročily rovník směrem na jih.

Dalším předpokladem pro úspěšné vysazení růží je vhodná půda. Ta nesmí především být příliš těžká, růžím naprosto nesvědčí jílovité půdy, optimem jsou půdy hlinitopísčité, bohaté na živiny.Většina růží špatně snáší kyselou půdu, prospívají od mírně kyselé po středně alkalickou, na vřesovišti se jim zaručeně dařit nebude. Existují pochopitelně růže se specifickými nároky, botanická Hulthemia persica například vyžaduje slanou půdu, R. rugosa je k zasolení tolerantní, ale daří se jí i bez něj. Pokud sázíte na místo, kde předtím růže rostly, je potřeba vyměnit půdu, protože pravděpodobně došlo k její „únavě“.

Růže patří na místo, kde proudí vzduch, protože jen tak jim stačí listy po dešti či rose oschnout dostatečně rychle, jinak by se na nich mohly snáze uhnízdit spory některých chorob.

To jsou základní pravidla, která určují meze faktorů nezbytných pro život růží – u jednotlivých skupin, nebo dokonce sort se ovšem setkáváme s odlišnými nároky. Botanické růže jsou méně náchylné na výkyvy životních podmínek a některé budou docela dobře růst i ve světlejších lesích (R. arvensis), v chladných oblastech vysoko v horách (R. moyesii) a jiných, pro zahradní růže extrémních, prostředích. Definovat optimální stanoviště pro celou cytologicko-morfologicky příbuznou skupinu je dnes, vzhledem k důslednému prokřížení těchto navzájem téměř nemožné – můžeme se o to ale pokusit u starších skupin růží. Galliky (potomci R. gallica) například snesou chudší půdy, alby (potomci R. alba) zase mohou být vysazeny v polostínu, čajohybridy namrznou spíše než rugosy atd. Vždy je dobré informovat se na požadavky konkrétní sorty a podle toho se nakonec rozhodnout.

Výsadba

Samotné výsadbě musí bezprostředně předcházet vhodná příprava půdy. Půda musí být především důkladně zkypřena – minimálně 60cm do hloubky, pokud sázíme na jaře, pak je nejlépe kypřit ještě během podzimu. Dále je nutné odstranit plevele a případně půdu podle potřeby přihnojit, těžké půdy odlehčíme škvárou nebo pískem, příliš lehké zhutníme např. trochou odkyselené rašeliny. Kyselou půdu opatrně neutralizujeme hašeným vápnem.

Podle velikosti keřů uvážíme jejich vzájemnou vzdálenost, u čajohybridů a floribund cca 40-50cm, u větších, sadových růží pochopitelně více. Jáma musí být minimálně 50cm hluboká, důležité je hlavně, aby kořeny nebyly při sázení z nedostatku prostoru ohnuté. Po odstranění poškozených kořenů vložíme sazenici do jámy tak, aby kořenový krček byl asi 5cm pod úrovní okolního terénu. Zeminu na zasypání můžeme prohnojit, obzvláště, sázíme-li na jaře, nemusíme se bát ani hnojiv s vysokým obsahem dusíku. Po zasypání kořenů hlínu okolo sazenice přišlápneme, aby kořeny získaly bezprostřední kontakt s půdou a důkladně zalijeme. Nakonec nakopčíme kolem růže hlínu, která ji bude chránit přes zimu, nebo alespoň prvních pár týdnů po jarní výsadbě. Výhony pnoucích růží upevníme opatrně na treláž, trojnožku, nebo pergolu, kmínek stromkové růže zase těsně pod korunou (a pokud možno ještě alespoň na jednom místě) přivážeme k opěrnému kůlu, provázky musejí být měkké, aby neodíraly výhony.

Růže, jak již bylo naznačeno, můžeme sázet na podzim do nástupu mrazů, nebo na jaře, v březnu až dubnu. Růže se prodávají z volné půdy ve školkách, což je nejjistější alternativa – při nákupu vidíte stav keře a máte možnost ho „začerstva“ zasadit. Pak se prodávají prostokořenné růže balené – pokud prodejce informuje řádně o jejich jakosti a původu a je schopen zodpovědět vaše případné otázky, pak snad bude vše také v pořádku, důležité je nakupovat v obchodě, který je na takový sortiment specializován. Přesto si však, pokud nenakupujete ve školce, ale v nějakém zahradním centru, či hypermarketu typu „sanita, dům, zahrada“, dovolím doporučit spíše růže v kontejnerech, jsou sice dražší, ale většinou ve velmi dobrém stavu a to i mimo hlavní výsadbovou sezónu. Někteří školkaři a obchodníci nabízejí růže zásilkovým prodejem, pak je dobré získat na konkrétního prodejce nějaké reference.

Kolik vody růže potřebují

Alibisticky řekněme, že to závisí na počasí. Obecně platí, že růže potřebují pravidelně zalévat (cca 3x týdně) zejména pokud jsou nově vysazeny. Starší keře koření hluboko a stačí je zalévat jednou do týdne (pokud neprší), během vegetačního období – vždy ovšem zalévejme důkladně, aby se voda dostala k celému kořenovému systému. Rozhodně se nedá doporučit rosení, alespoň ne příliš často, listy, pokud neoschnou, jsou za vlhka výrazně citlivější na nákazu některými chorobami. Nedostatek vody se projevuje zejména žloutnutím a opadáváním listů, růže ovšem krátkodobý nedostatek vláhy většinou vydrží, důležité je, aby nevyschly kořeny, ty by totiž už nešly zachránit. Nebezpečné je také přemokření půdy, které způsobuje žloutnutí listů od řapíku a často i zahnívání kořenů, při častých srážkách či rosení mohou vznikat tzv. květní mumie (povrch poupěte vytváří při kontaktu s vodou gelovou hmotu, která vyschnutím ztvrdne a brání v rozvinutí květu).