Typy popínavých rostlin a jejich nároky na oporu (4)

Samopnoucí rostliny s příčepivými kořínky

Nejznámější rostlinou suverénně stoupající po fasádách pomocí příčepivých kořínků je v našich zeměpisných šířkách břečťan obecný (Hedera helix). Dalšími známými druhy jsou hortenzie pnoucí (Hydrangea petiolaris), brslen Fortuneův-odrůdy (Euonymus fortunei) a trubač kořenující (Campsis radicans).

Zástupci této skupiny se k podkladu pevně přichycují pomocí příčepivých kořínků a k růstu vzhůru zpravidla nepotřebují žádnou dodatečnou oporu. Aby však rostliny dokázaly na svislé ploše dokonale zakotvit, musí průčelí domů či jiné stěny splňovat některé podmínky. Vhodná je především tmavá barva podkladu, protože lépe udržuje určitou míru vlhkosti. Příčepivé kořínky se tvoří na straně odvrácené od světla a svůj růst orientují ke stěně směrem do stínu nebo do tmy. Pronikají do tmavých pórů a prasklin ve zdivu, kde se pevně přichycují. Ve větších, ale i těch nejmenších skulinách, nebo v místech, kde je zdivo narušené, se příčepivé kořeny uchycují pomocí kořenového vlášení. Po uchycení kořínky zdřevnatí a odumřou, ale s podkladem zůstávají pevně spojené. Pokud však najdou tmavou skulinu, v níž se drží vlhkost, promění se příčepivé kořeny v normální kořen, který roste dál a dál a svým růstem skulinu či spáru postupně zvětšuje. Tento jev je proto spojen s určitým rizikem poškození fasády, které hrozí především při pěstování břečťanu. Proto je nutné zdivo či omítku pečlivě vyspravit dříve, než začnou samopnoucí popínavé rostliny porůstat stěny domu.

Pro některé odrůdy brslenu Fortuneova (Euonymus fortunei) a trubače kořenujícího (Campsis radicans) je vhodnější využít opory, i když obě rostliny patří mezi samopnoucí neboli pravé popínavé rostliny.

U brslenu Fortuneova je schopnost samostatného uchycení k opoře velmi rozdílná; trubač kořenující je třeba vzhledem k váze jeho dlouhých a bohatě olistěných výhonů vyvazovat k pevně zakotvené opoře, protože uchycení vlastními příčepivými kořínky je zpravidla nedostačující.

U břečťanu je nezbytné respektovat vlastnosti jednotlivých odrůd, protože je jejich schopnost k popínání různá. V Evropě původní břečťan obecný (Hedera helix) drží na svislých stěnách naprosto spolehlivě.