Pnoucí růže (1)

Pnoucí růže patří k poměrně náročným rostlinám, protože vyžadují starostlivou péči. Z tohoto důvodu se vyplatí vybrat si pro pěstování odolnější druhy růží a připravit jim ty nejlepší možné podmínky k růstu. Kromě výběru vhodného stanoviště je pro všechny pnoucí růže nezbytné pečlivé a pravidelné ošetřování.

Hnojení růží

Intenzitu růstu pnoucích růží můžeme ovlivňovat vydatným přihnojováním dusíkatými, popř. kombinovanými hnojivy. S přihnojováním se začíná druhý rok po výsadbě a opakuje se zpravidla dvakrát někdy třikrát ročně. Nejvhodnější dobou pro první hnojení je období rašení, druhou dávku hnojiva aplikujeme hned po prvním kvetení.

Doba druhého hnojení závisí i na druhu zvoleného hnojiva. Přihnojovat můžeme hnojivem organickým, minerálním nebo kombinovaným. Účinek hnojiv je vázán na vegetační období růží, proto by měl s nástupem podzimu už jen doznívat, aby nově nasazené výhony stihly do příchodu zimy vyzrát. Rozhodně se vyplácí důsledně se řídit radami výrobce uvedenými na obalu hnojiva. Vyzrávání dřeva můžeme případně podpořit pohnojením růží během září speciálními draslíkovými hnojivy bez obsahu dusíku.

Nelze ale zapomínat na to, že zapracovaný kompost nejen zlepšuje strukturu půdy, ale chová se rovněž jako hnojivo. Při dobrých výchozích půdních podmínkách a bezproblémovém vývoji nenáročných druhů pnoucích růží pak může úplně odpadnout dodatečné přihnojování minerálními hnojivy. Pokud ale chceme u většiny druhů růží dosáhnout vydatného růstu a bohatého kvetení, musíme je podpořit hnojením.

Zálivka růží

Růže patří mezi hluboko kořenící rostliny. I v období sucha, kdy už většina trvalek strádá, dosáhnou jejich kořeny na vláhu ve spodních vrstvách půdy. Pnoucí růže proto přijmou raději důkladnou porci vody každé dva až tři dny než lehkou každodenní zálivku. Vydatnou zálivku představuje jedna až dvě zahradní konve vody k jedné rostlině.

Řez růží

V následujících řádcích se pojednává výhradně o pnoucích růžích, do jejichž vývoje není nutné řezem zásadněji zasahovat. Neprořezávají se každý rok, protože květonosný obrost se tvoří na starších výhonech. Kvetení některých skupin pnoucích růží se podpoří odkláněním hlavních výhonů od pomyslné osy keře do stran a jejich vyvazováním. Růžové keře pak začnou vytvářet velké množství krátkých postranních výhonů s květními pupeny. Aby si rostlina zachovala statný vzhled a bohaté kvetení, odstraňují se pravidelně starší, přibližně čtyřleté výhony. Řez by se měl provádět na konci února případně na začátku března, kdy už nehrozí silnější mrazy. Při řezu se z keře odstraní i slabé, suché a nevhodně se křížící výhony. Střed keře musí zůstat vzdušný a prosvětlený, proto se odstraňují i výhony, které ho zbytečně zahušťují.

Řez růží je možný i v době, kdy už rostlina nasadila na květ, protože jednou kvetoucí popínavé růže zakládají květy na loňském dřevu. Řez přestárlých větví by měl následovat hned po odkvětu. Po hlubším jarním řezu, jehož cílem je omezení velikosti obrostu, zpravidla následuje méně bohaté kvetení.

Pěstitelé si často kladou otázku, zda mají odstřihávat odkvetlé a zvadlé květy růží. Odpověď je jednoduchá – u opakovaně kvetoucích pnoucích růží, jako jsou např. odrůdy ’Golden Showers’ nebo ’Sympathie’, podporuje řez odkvetlých květů rozvoj nových poupat. Některé odrůdy pnoucích růží se však vyznačují tak nespoutaným a intenzivním růstem, že se rychle vytvoří husté a neprostupné keře, jejichž optimální pěstební řez často nelze důsledně zvládat.