Kosatec patří do velmi obsáhlého rodu z čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Jednotlivé druhy dosahují různých výšek, použití i rozdílných dob kvetení. Kosatec je výjimečný především druhovou barevností květů, díky němuž získal latinské jméno Iris - řecké bohyně duhy. Většina kosatců má svůj původní domov v Evropě a v Asii.

Iris x barbata

Kouzlo z přírody
Botanické kosatce - původní druhy rostoucí v přírodě byly a jsou používány jako výchozí materiál pro šlechtění zahradních kosatců a v mnohých případech se pěstují na zahradách jako jejich doplněk. Botanické kosatce můžeme rozdělit do dvou skupin s ohledem na výskyt kartáčků - jsou úzkých proužků krátkých vlásků, umístěných ve střední části vnějšího okvětního lístku.
Do skupiny botanických kosatců bez kartáčků patří kosatec sibiřský Iris sibirica, velmi dekorativní s úzkými trávovitými listy, dosahující výšky 60 cm, stvol nese tři až pět květů a s oblibou bývá vysazován k jezírkům a nádržím. Původní barva je modrá, ale dnes již obsahuje kultivary fialové a bílé. Dalším významným zástupcem této skupiny je kosatec Kaempferův Iris kaempferi, zvláštní především vystouplým středním žebrem na listu, který je 60 cm dlouhý. Květní stvol dosahuje výšky 120 cm a nese dva květy. Přírodní barva je purpurová, ale jsou vyšlechtěny i kultivary modré, fialové, řůžové a bílé.
Do skupiny botanických kosatců s kartáčky patří kosatec nízký Iris pumila, planě rostoucí též v České republice. Je to nízký kosatec často využívaný pro další šlechtění. V přírodě roste na svazích na vápenatém podloží. Další z této skupiny, též planě rostoucí u nás, je kosatec bezlistý - Iris aphylla. Roste na skalách a v řídkých listnatých lesích, je 40 cm vysoký a květy mívají modrou nebo fialovou barvu.

Důvěrně známé
Zahradní kosatce (Iris germanica, častěji Iris x barbata), které většinou vídáme v našich zahradách, dělíme do tří skupin podle výšky. Iris barbata nana (do 40 cm), Iris barbata media (40-75 cm) a Iris barbata elatior (75 cm a výše).
Charakteristické pro všechny tři skupiny jsou trsnaté oddenky (rhizomy), kterými se rostlina pomalu rozrůstá, a většinou s vonné květy. Půda jim vyhovuje vápenitá, suchá až čerstvá, dobře propustná, bohatá na živiny, ale chudá na humus.
Zahradní kosatce se hodí na záhony, do stepních partií a skalek (I. barbata nana). Velmi pěkně působí ve skupinách s šedolistými rostlinami, například s čistcem (Stachys byzantia).

Kosatce z cibulí
Z botanického hlediska již nemluvíme o kosatcích, nýbrž o kosatečcích (Iridodictum) a o kosatčících (Xiphium). Velice zajímavý je kosateček síťkovaný (Iridodictum reticulatum), který nevyrůstá z oddenků, ale z cibulí. Kvete začátkem jara modrými nebo fialovými květy a dorůstá výšky 10 - 15 cm. Kulaté cibule vysazujeme v říjnu.
Ze stejné sekce Reticulata je také kosateček Danfordův (Iris danfordiae), který kvete žlutě.
Z květinářství známe dalšího zástupce této skupiny používaného převážně k řezu - kosatčík holandský (Xiphium holandicum), označovaný někdy Iris holandica, který je též možno pěstovat v našich zahradách, ale více mu vyhovuje pásmo mírnějších zim.