Pelargonie pěstované jako bonsaje

Mezi přírodními druhy pelargonií je dost vhodných rostlin, které se mohou pěstovat jako pokojové bonsaje. Pelargonie, na rozdíl od většiny ostatních pokojových rostlin, jsou velmi vhodné do místností s ústředním topením, protože jim vyhovuje malá vzdušná vlhkost. Jsou to hlavně sukulentní druhy a jejich kříženci nebo pelargonie, které mají menší listy a kratší články.

Mezi nimi jsou zastoupeny druhy, které již od mladých semenáčů vytvářejí přirozený bonsajový tvar, pomalu rostou a nevyžadují větší úpravy (např. P. alternans, P. cortusifolium, P. cotyledonis, P. crassicaule, P. echinatum, P. xerophyton a kříženci, jako např. P. gibbosum x P. dasyphyllum, P. magenteum x P. echinatum a další). U ostatních pelargonií dosáhneme miniaturního růstu především omezováním prostoru pro kořeny malou nádobou a pravidelným zkracováním výhonů.

U druhů vhodných pro bonsaje je nutné znát jejich roční vegetační dobu. Většina sukulentních pelargonií v přírodě začíná růst na podzim, kdy nastává období dešťů, pokračuje v zimním období a na jaře v plném růstu vykvétá. V letní době sucha rostliny prodělávají vegetační klid a většinu listů shazují. Těmto rostlinám, které použijeme jako bonsaje, musíme přizpůsobit prostředí a pěstební režim. V zimě potřebují dostatek světla a mírnou zálivku, k jaru je třeba s občasným přihnojením zálivku zvýšit. Přes léto je nutné zálivku téměř vynechat nebo pouze mlžit. Všechny vysázené bonsaje můžeme přes léto umístit na balkony, venkovní terasy apod., na podzim před příchodem mrazů je opět přemístíme do bytových prostor. Ostatní druhy pelargonií, většinou polokeřovité, rostoucí v přírodě víceméně v oblasti letních dešťů, nemají tak vyhraněný vegetační klid. V zimě potřebují chladnější prostředí, dostatek světla a mírnou zálivku, na jaře a v létě vydatnější zálivku s přihnojováním. Těmto bonsajím prospívá přes letní období venkovní prostředí.