Vždyzelené rostliny pro zimní čas (2)

Nejzajímavější a na atraktivní kultivary nejbohatší je cesmína (Ilex). Tato rostlina je nám dobře známá. Hrála svoji důležitou úlohu i v historii. Pěstovala se jako léčivka, keltští druidové považovali keře za svaté, užívala se k dekoracím během starořímských Saturnálií. Dodnes je využívána jako vánoční rostlina, a to především v Anglii.

Nejčastěji se u nás pěstuje cesmína obecná (Ilex aquifolium)., která planě roste v jižní a západní Evropě, na severu Afriky a v Turecku. Dekorativní jsou její tuhé, kožovité, trnitě zubaté, lesklé listy. Existuje řada velmi pěkných kultivarů lišících se tvarem a vybarvením listů. Nádhernou zimní ozdobou zahrady jsou zářivě červené plody. Abychom se jich však dočkali, musíme pěstovat nejenom samičí rostliny, ale také samčí. Cesmína je rostlinou dvoudomou.

Z kultivarů jmenujme aspoň některé:

´Alaska´ list zvlněný, velmi lesklý, roste poměrně pomalu. Velmi odolný kultivar.
´Crassifolia´ - tuhé, kopinaté, často pokroucené listy, s max. 10 zuby
´Ferox´ listy tohotokultivaru jsou zubaté nejenom po okraji, ale i na líci listů.
´Hastata´ drobnější kopinaté listy, výrazně otrněné.

K barevnolistým patří například:

´Aureomarginata´, ´Angustifolia Aurea Marginata´, ´Golden Queen´, ´Golden van Toll´, ´Rubricaulis Aurea´ a ještě další mají žlutý okraj listu.
´Argenteomarginata´ má bílý okraj listu
´Argenteo Medio-Picta´, ´Golden Milkboy´, ´Silver Milkboy´ mají pestře zbarvený střed listu.
Zajímavou skupinou jsou kultivary odvozené od hybridního druhu Ilex x meserveae, který vznikl z I. rugosa a I. aquifolium. Někdy bývají označované jako modré cesmíny, protože jejich listy mají nádech do modra. Jejich odolnost proti mrazu je velmi dobrá, a tak by nemělo nic bránit jejich rozšíření do zahrad a zahrádek.

Na trhu lze nejčastěji koupit následující kultivary:

´Blue Boy´, ´Blue Prince´, ´Blue Princess´, ´Blue Maid´, ´Blue Angel´, ´Mesan´ (´Blue Stallion´).

Cesmíny obecně potřebují polostinné stanoviště s kvalitní, humózní půdou a aspoň mírně alkalickou reakcí. Výhodné je přidávat do půdy mletý vápenec. Poškozovat listy může slunce v zimním období. Je lépe je před případným popálením lehce zakrýt chvojím či netkanou textilií. Stanoviště by mělo být chráněno před větrem. Výhodná je závětrná strana budov. Dobře se hodí do podrostu pod vyšší stromy. V zimě mohou namrzat, ale díky silné regenerační schopnosti dobře obrážejí. Citlivější bývají zpravidla druhy pestrolisté.

Celoročně velmi dekorativní olistění má známá bobkovišeň (Laurocerasus). Původem je z Malé Asie a jihovýchodní Evropy. Dobře roste na chráněných stanovištích. Potřebuje polostín a propustnou, živnou, zásaditou půdu. Dobře snáší sucho, ale na zimu je třeba namulčovat kolem kořenů. Lze ji pěstovat v zahradě i v nádobách.

Je-li řeč o rostlinách pro zimní čas, neměli bychom vynechat libavku (Gaultheria). Tento poléhavý keřík z čeledi vřesovcovitých může dobře doplnit prostory mezi keři, na mírně zastíněném místě skalky i místy nahradit trávník. Drobné stálezelené listy po celou zimu osvěžují svítivě červené plody. Keřík se hodí i pro pěstování v zimních nádobách spolu s vřesovci a dalšími druhy této čeledi a se zakrslými jehličnany.