Cesta jako nikdy nekončící příběh

O konečném výrazu komunikací v zahradě rozhoduje především jejich účel. Když člověka přestalo bavit brodit se blátem a loužemi, chodit po udusané, sluncem rozpálené hlíně a smáčet bosé nohy v ranní rose, začal budovat cesty. Prkenné lávky vystřídal písek, štěrk, později beton, dlažba a nakonec asfalt. Výběr materiálů pro vytváření cest daný historickým vývojem je neobyčejně pestrý a využitelný s ohledem na místní podmínky prakticky v každé zahradě.

Tedy snad až na ten asfalt. Co je dobré pro silnice a veřejné městské chodníky, do zahrady nepatří, jakkoli by se zdál takový povrch prakticky nezničitelný a "všehoodolný". Nám však jde také (nebo především) o estetiku zahradního prostředí a kazit si malebná zákoutí černým asfaltem může napadnout jen skutečného barbara.
Zamyšlení nad zahradními cestami začněme včas - jde o zásadní technický prvek v zahradě, jehož výraz bude mít rozhodující vliv na vzhled okolí domu. Povrch každé cesty musí odpovídat způsobu jejího využití a tvar cesty by měl být jen zřídka přímý - to jsou dvě hlavní pravidla, z nichž by se měl každý plán komunikací v zahradě odvíjet.

Účel rozhoduje o výběru
Volba materiálu závisí na specifické úloze každé části zahrady a na uvažovaném stylu. Nepsaným pravidlem při budování čistě funkční cesty vedoucí k vstupním dveřím je povrch z neklouzavého, tvrdého materiálu, který bude vyhovovat chůzi ve sportovní i společenské obuvi. Cesta by měla být co nejkratší, za tmy dobře osvětlená, bez bariér a dostatečně široká pro dvě vedle sebe jdoucí osoby (asi 1 až 1,2 m).
Naopak pěšina vedoucí zahradou k odpočivnému zákoutí dovolí kreativnější řešení. Protože bude využívána jen extenzivně, může být vedena v delších obloucích, které jsou přírodě bližší než přímé linie - vzpomeňme si jen na meandry horských řek a jejich nepřirozený tvar po umělém napřímení. Obezřetní buďme v tomto směru také s "tvrdými" materiály (beton, dlažba, cihly), které se ne vždy dobře snášejí s rostlinnými kompozicemi.
Pokud jde o příjezdové cesty, pamatujme na především dostatečně pevné lože a odolný materiál. Kromě běžných dlažebních prvků lze pro tyto účely s výhodou využít zatravňovací dlaždice, které vytvoří pevný podklad, zároveň však nebudou ve větší ploše působit tvrdě. Při správné pokládce i zatravnění může zatravňovací dlažba zarůst tak, že betonová mříž bude téměř nepostřehnutelná.

Second hand - správná volba
Pro tvorbu cest využijeme nejrůznější materiály podle účelu a využití vznikající komunikace. Přednost dávejme rozhodně přírodním materiálům, pokud možno takovým, které se někde v zahradě již opakují nebo budou opakovat. Není nic horšího než cesta podél rekonstruovaného domu s kamenným soklem vytvořená z betonové dlažby nebo zámková dlažba obligátní šedo-fialové barvy vedoucí středem zahrady. Naopak velmi pěkně vypadá kombinace různých materiálů, například dlažebních kostek s nepravidelnými oblázky, cihel se štěrkem nebo betonových dlažebních kostek s cihlami či dlaždicemi. Chodníky z nášlapných kamenů (šlapáků) zase vhodně rozrušují celistvost zatravněné plochy. Při rozmisťování jednotlivých kamenů však dbejme na patřičnou vzdálenost mezi nimi pro přirozenou chůzi. I pak ovšem nepočítejme s příliš pohodlnou chůzí - jednotlivé kameny budeme muset při nakročení vždy vyhledat, což zaměstnává pozornost.
Ortodoxně přírodním materiálem pro zahradní cesty je dřevo. Využít lze kulatiny nebo nášlapných stupňů, oblíbené jsou také vyřazené železniční pražce, dobře vypadá také udusaný povrch vysypaný dřevěnou drtí. Protože i na sebelépe impregnovaném dřevu se dříve či později podepíše neustálý kontakt s vlhkou půdou, nepočítejme s letitou trvanlivostí, zejména v případě, že cesta je vedena ve stinném prostředí.
K esteticky velmi ceněným materiálům pro vybudování cest v okrasné zahradě patří také štěrk, písek, kůra a nejrůznější materiály "z druhé ruky" - staré zvonivky, dlažební kostky, obkladové prvky apod. Zejména na venkově působí cesta pořízená z již jednou použitých materiálů mnohem přirozeněji než průmyslové prefabrikáty.

Dobře zvažme technologii
O technologii pokládky rozhoduje kromě zvoleného materiálu také účel cesty. Zatímco pro příjezdovou cestu se neobejdeme bez betonového lože či cementové směsi, kamenné šlapáky stačí uložit volně do písku. Skládaná dlažba se ukládá do speciálního štěrkového lože, které musí být před vlastní pokládkou dostatečně zhutněno. Nejjednodušší technologií zvládnutelnou i svépomocí je tvorba cest ze sypaných materiálů. Stačí si cestu vytyčit, odstranit travní drn a půdu do hloubky asi 10 cm, vysypat cestu podkladním pískem a zasypat zvoleným materiálem - štěrkem, mlatem, kůrou či dřevěnými štěpky.
O konečném vzhledu cesty rozhodují také spáry. Vysadíme-li do štěrbin dostatečně odolné rostliny, nejlépe kobercové skalničky, dosáhneme členitého a opticky zjemněného povrchu. To je však možné pouze v případě, že jsme nezvolili betonové či cementové lože.