Teplomilná, medonosná meduňka lékařská s vůní citronu je u nás zimovzdorná a vytrvalá. Staří Římané ji nazývali apiastrum – hvězda včel. Začátkem 17. století řád bosých karmelitánů proslavily karmelitské kapky, jejichž základem je výluh z meduňky a menšího podílu dalších léčivých rostlin. Také patří do benediktýnky, aromatického likéru francouzských benediktýnů.

Nároky a rozmnožování: meduňce nejlépe vyhovuje hlinitá až hlinitopísčitá půda, slunce až mírný polostín. Rozmnožuje se buď přímým výsevem, nebo dělením.

Péče: v létě po odkvětu meduňku hluboce sestřihněte, aby se příliš nešířila samovýsevem.

Sklizeň a zpracování: čerstvá nať má nejvyšší obsah účinných látek. Mladé výhony a listy můžete sklízet po celé léto. Listy k sušení trhejte krátce před tím, než se otevřou květy, pokud možno v odpoledních hodinách za chladného a suchého počasí. Sušte rychle ve stínu nebo v sušičce nejprve při 30 °C, pak teplotu postupně zvyšujte na 40 °C.

Použití: meduňkový čaj pomáhá při bolestech hlavy, rozčilení a nespavosti. Podporuje trávení a pomáhá při nervových žaludečních potížích. Mladými lístky se zdobí pudinky, zmrzliny a nápoje.