Rostliny: Viburnum - kalina (2)

Další vynikající kalinou pro soliterní použití je kalina japonská (Viburnum plicatum) včetně několika kultivarů. Tato kalina se vyznačuje impozantním růstem a zajímavým etážovým uspořádáním větví. Je to mrazuvzdorný druh, který lépe odolává živočišním škůdcům než naše kalina obecná. Kromě nádherných květů je rostlina ozdobná i jemnými listy, které se na podzim navíc fantasticky vybarvují.

Jedním z nejkrásnějších jsou kultivary ‘Mariesii‘, ‘Watanabe‘ nebo ‘Red Cascade‘. K dalším pozoruhodným druhům patří kaliny, které rozkvétají velmi brzo. Za normálních okolností v březnu, ale pří slabších zimách už v lednu, nebo únoru. Do této skupiny patří například hybridní kalina bodnanská (Viburnum x bodnatense), která dorůstá do výšky 2 – 3 m. Má velmi zdravý a pevný vzhled. Růžové květy jsou nejen krásné, ale potěší i velmi příjemnou vůní. Listy mají na podzim nevšední bronzovou barvu. Viburnum bodnantense ´Dawn´ má velké tmavorůžové, později blednoucí květy, které příjemně a silně voní. Délka zimního kvetení závisí na počasí. Může se rozrůst do hustě větveného keře, dosahujícího výšky 2,5 m. V. bodnantense ‘Charles Lamont’ zůstává poněkud menšího vzrůstu, má červená poupata a později tmavorůžové květy.

Z časně kvetoucích si pozornost zaslouží ještě kalina vonná (Viburnum fragrans – někdy také označována synonymním názvem Viburnum farreri).

Ve výčtu druhů nelze zapomenout na stálezelené kaliny, kterých význam určitě není zanedbatelný. Typickým představitelem této skupiny je kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum), která dorůstá při dostatku prostoru až do výšky 4-5 m. Pro menší zahrady je zajímavá její velmi blízká příbuzná - kalina pražská (Viburnum ‘Pragense‘). Je to kříženec, který byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století v Praze. Stejně jako předešlý druh, i tato kalina má nápadné kožovité a lesklé listy. Listy jsou však o něco menší, stejně jako její vzrůst. Dorůstá totiž jenom do velikosti 2 – 3 m. Oba druhy výborně poslouží jako plynulý přechod mezi trávníkem a stromovým patrem, lze je snadno použít do skupin v polostínu a jsou taktéž vynikajícím pozadím pro nižší dřeviny nebo trvalky světlých barev. Do skupiny stálezelených kalin patří také původem čínská kalina Davidova (Viburnum davidii), která se vyznačuje nesmírně elegantním vzhledem a výškou kolem 1 m. Tento druh je však poměrně citlivý a v naších podmínkách přezimuje jenom v chráněné poloze a při nadstandardní péči.

Díky velké pestrosti kalin není možné nabídnout zcela univerzální návod na jejich pěstování.

Ve většině případů však mohou platit následující zásady. Pro opadavé druhy vybírejte místo na slunci nebo mírném polostínu. Stálezelené druhy porostou lépe v polostínu nebo ve stínu a lépe přezimují v případě, že nebudou vystaveny zimnímu slunci. Většina kalin potřebuje vlhkou půdu neutrální až zásadité reakce, ale při dobrých podmínkách si poradí i s půdou mírně kyselou. Velmi vápnomilná je naše původní kalina tušalaj (Viburnum lantana), která dobře poroste v půdě s vysokým obsahem vápníku. Všeobecně kaliny nevyžadují žádný pravidelný řez, prospěje jim ale lehké prosvětlení.