Buxus sempervirens - zimostráz
Stálezelené rostliny patří nejen do zahrad, ale úspěšně obhájily také své místo ve venkovních nádobách. A nutno podotknout, že většinou dekoračně zpracovaných, z domácí mrazuvzdorné keramiky nebo tradiční terracoty. Zeleň společně s půvabnou nádobou již zdaleka nezdobí jen balkony, trasy a vstupy domů. Stále častěji se objevuje i jako doplněk v okrasné zahradě. Samozřejmě naši spoluevropané s mírnějším klimatem mohou hýřit mnohem širší paletou rostlin, ani my se však nemusíme vzdávat. V našich podmínkách je stálicí v nádobách vždyzelený buxus, zimostráz (Buxus sempervirens), babičky jej také nazývali poeticky krušpánek. Současný sortiment nabízí vícero odrůd, v nádobách většinou uvítáme, že příliš rychle nedorůstá. Nejmenší keříčky jsou krásné i ve velkých truhlících. Necháváme je růst volně, ale ještě častěji tvarujeme. Kromě tradiční koule slaví v dnešní době úspěchy různé spirály, ale také tvary zvířátek.
V našich podmínkách se v nádobách perfektně osvědčil skalník. Donedávna se převážně používal neopadavý skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri). V současné době se díky širší sortimentu vyplatí sáhnou také po skalníku vodorovném (C. horizontalis), který se opravdu drží nizoučko a tvoří i hezké převisy. Zajímavým řešením je odrůda ´Variegatus´, která má lístky s půvabným bílým okrajem. Další možností je skalník drobnolistý (Cotoneaster microphyllus)a skalník vrbolistý (C. salicifolius), ale důsledně se držíme nízkých odrůd ´Gnom´ či ´Parkteppich´. Skalník, na rozdíl od zimostrázu kombinujeme ještě s dalším rostlinami. Velmi decentní je společnost stálezeleného břečťanu, kde opět můžeme využít odrůdy se zdobnějším listem, ale výborně se hodí také do nádob s nízkými jehličnany. U skalníku velmi zajímavě působí také kombinace poléhavých keříků a stromečkových tvarů (roubovaných na kmínku), např. C. x watereri ´Pendulus´.Dalším poměrně otužilým druhem je v našich podmínkách zimolez kloboukatý (Lonicera pileata). V nádobách, kde nemusíme šetřit místem je hezká i mahonie, ale musíme ji lehce ukáznit zastřiháváním, aby nepůsobila neupraveně. Cesmína Ilex crenata svými drobnými okrouhlými lístečky připomíná poněkud zimostráz. Je velmi hezká, ale v našich podmínkách přeci jen choulostivější než buxus. Zejména v prvních létech ji dopřejeme závoj z protimrazové fólie a pečlivě izolujeme nádobu před promrznutím. Nehodí se do vyšších poloh. Na závěr se dostáváme k bohaté skupině vždyzelených brslenů. Zde s ohledem na naše klima volíme především nízký poléhavý drobnolistý brslen Fortunův (Euonymus fortunei), který navíc v četných odrůdách nabízí různě zlatě (´Emerald´n Gold´, ´Sunshine´), bíle (´Variegatus´) až stříbřitě (´Silver Queen´) probarvené lístky. Po otužení v první zimě bývá až do středních poloh dobře odolný mrazu. V nádobách se pěstuje také drobný keřík s kopinatými listy Euonymus nanus, avšak má poměrně řídkou texturu. Ze stálezelených se přidává také vzpřímeně rostoucí brslen kiačanský (E. kiautschovicus) především kultivar ´Manhatten´, který je kompaktnější, má lesklé listy. Brslen japonský (Euonymus japonicus) vytváří různě vysoké keříky a má opět barevné odrůdy (např. ´Susan´ je tmavě zelená s bílým okrajem, ´Aureomerginatus´ zlatožlutá). Je však citlivější na zimu a mráz, kromě teplejších oblastí jej doporučujeme pěstovat v nádobách pouze jako přenosnou rostlinu, tedy na zimu schovat. Brslen rychle přirůstá a brzy zaplní nádobu. Může se pěstovat samostatně, ve směsi barevných odrůd nebo jako součást bohatší kompozice. Díky svému vzhledu i barevným odchylkám se hodí nejen do městského prostředí, ale také jako doplněk chat a chalup. Má ještě další vynikající vlastnost – zdárně rostě i na velmi zastíněném stanovišti. Pestrobarevné kultivary ale v hlubším stínu ztrácejí intenzivní vybarvení a více dominuje zelená. Brslenům nejlépe vyhovuje vlhké, ale nikoliv přemokřené místo a živná půda s vyšším obsahem vápníku. Namrznou-li stálezelené brsleny, stačí je sestříhat a velmi dobře regenerují.Za chvíli již začneme ve vzduchu cítit první nesmělé závany jara, přesto musíme důsledně upozornit, že v našich podmínkách potřebují rostliny v nádobách na zimu speciální péči. Rostliny jsou vesměs odolné mrazu, ale nesmíme nechat promrznout jejich kořeny! Větší nádoby stačí podložit (deskou, polystyrenem), aby nestály na studeném podkladu a nehromadila se pod nimi voda, menší balíme i po obvodu do izolačního materiálu. Podle druhu rostliny na zelenou část dáváme ještě kryt z bílé nebo přímo proti mrazu určené béžové netkané textilie. (Někdy stačí vytvořit pouze zástěnu, nemáme-li chráněné stanoviště). Nikdy tyto rostliny nebalíme do různých neprodyšných fólií, které pracovně nazýváme „igelity“, ale nepatří na ně ani černá agrotextilie. Stálezelené rostliny potřebují celoročně přísun světla a také celoroční zálivku. Zaléváme mírně vždy, když poleví mrazy a samozřejmě hojně v teplejších měsících. V nádobách mají rostliny ztížené pěstební podmínky, proto nezapomínáme za vegetace pravidelně hnojit, vysazujeme je do vhodného substrátu a vynikajícím pomocníkem jsou i půdní kondicionéry (např. Terracotem), které zamezují rychlému prosychání substrátů a lépe hospodaří se zálivkovou vodou.
Lonicera pileata - zimolez kloboukatý
