Rostliny: Symphytum officinale - kostival lékařský

Čeleď: brutnákovité (Boraginaceae) | Je to statná, vytrvalá, až 1 m vysoká bylina s lodyhami ztuha přímými, odstále štětinatými, jež vyrůstají z vícehlavého, svislého, řepovitě ztlustlého, na povrchu skoro černého a uvnitř bělavého a až 30 cm dlouhého oddenku.

Lodyhy jsou tuhé, nahoře rozvětvené a od sbíhajících listů nápadně křídlaté. Lodyžní listy střídavé, sbíhavé, vejčitě kopinaté až kopinaté, špičaté, chlupaté, přízemní a dolní s křídlatým řapíkem, jehož křídla sbíhají daleko po lodyze, horní listy přisedlé. Čepel listů je na rubu nápadně vynikle žilnatá. Květy skládají mnohokvěté husté dvojvijany a vijany, jsou krátce stopkaté, s kalichem rozděleným do poloviny až do dvou třetin v pět kopinatých cípů. Koruna je modrofialová, vzácně růžová nebo bílá, nápadně srostloplátečná, trubkovitě baňkovitá, 1-2 cm dlouhá, jen na konci rozdělená v 5 malých, široce trojbokých cípů a v ústí má krátce trojboké, ven zahnuté šupinky. Tyčinek je 5, s fialovými prašníky, jež jsou delší než nitky. Semeník se mění za plodu ve 4 tvrdky, které jsou šikmo vejčité, šedohnědé, asi 5 mm dlouhé a na vnitřní straně opatřené ostrou hranou. Kvete od května do července.

Výskyt: Osídluje příkopy, břehy, vlhké louky, lužní lesy, křoviny, zaplavovaná pole, vlhká rumiště, podél cest, preferuje půdy vlhké, hlinité i jílovité, výživné, slabě kyselé až slabě zásadité, stanoviště polostinné, z nížiny až do podhůří.
Je rozšířen na západě od Irska a severního Španělska až na východě po Střední Asii, jen vzácně nebo zcela chybí v jižních a severních oblastech Evropy, druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: kořen, příp. list

Obsahové látky: Obsahuje slizové látky, silice, třísloviny, alkaloidy symphytocynoglossin a jeho štěpný produkt konsolicin, intermedin a acetylintermedin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytyn, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin, škrob, triterpeny, aminokyseliny, pryskyřice, cholin aj.

Sběr a sušení: Kořen se sbírá na podzim (září, říjen) nebo na jaře před začátkem vegetace, přednostně se užívá čerstvý, lze jej uskladnit v písku podobně jako mrkev nebo křen. Možno jej ale i po omytí a rozpůlení sušit na slunci nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.

Použití: Droga ovlivňuje krevní oběh, působí mírně projímavě, hlavně však zmírňuje bolest a podporuje regeneraci tkání. Dle J. A. Zentricha pomáhá hojit zlomené kosti, příznivě působí při zánětech, podvrknutí, výronech, pohmožděninách, bércových vředech, menších popáleninách či omrzlinách, podáván vnitřně působí hojivě na trávicí trakt (např. při žaludečních vředech), na záněty žaludku a střev, uplatní se i při léčbě respiračních chorob spojených s kašlem. Zevně se aplikuje obvykle jemně strouhaný čerstvý kořen nebo kašička uvařená z mletého, sušeného kořene a vody. Kostivalové víno se podává jako protikrvácivý a posilující prostředek, zejména při rekonvalescenci po těžkých chorobách nebo po chirurgickém zákroku. Na hojení drobnějších hnisajících ran je účinná i kostivalová mast připravená povařením strouhaného čerstvého kostivalového kořene se sádlem.

Upozornění: Vzhledem k přítomnosti alkaloidů v kostivalu, u kterých je podezření z karinogenity a z možnosti poškození jater, se v poslední době nedoporučuje vnitřní užívání kostivalu a pokud ano, pak jen krátkodobě (max. 3 týdny) a v menších dávkách.