Travní sekačky

Sečení trav

Pravidelné sekání trávy je podmínkou dosažení kvalitního zdravého trávníku. Sečením se vyprovokuje odnožování trav a houstnutí porostu. Poprvé od výsadby se provádí když tráva doroste do výšky 10 cm. Četnost dalšího sečení v průběhu vegetačního období (u nás od jara do poloviny podzimu) záleží na druhu trávníku, druhu trávy a na místních meteorologických podmínkách.

Květnaté louky se sečou dvakrát až třikrát ročně, okrasné trávníky a rekreační trávníky nejméně 10x ročně, v průběhu léta obvykle jedenkrát týdně, vždy když průměrná výška porostu přesáhne 6 až 7 cm. Jemná golfová tráva, nebo obdivovaný „anglický trávník“, vyznačující se hustotou až 60 tisíc trávních stvolů na plošném metru se seče nízko, 3 – 4 cm, a vyžaduje nejen speciální šlechtěné osivo, ale i mimořádnou péči (hnojení, zavlažování, provzdušňování) po celá desetiletí.

K sečení trávy po staletí sloužil srp a kosa, s nimiž už jen málokdo umí trávu kosit. Ruční sečení je dřina, trvá dlouho, a udržet stejnoměrnou výšku porostu nad povrchem půdy nedokázal ani nejzručnější sekáč. Před 150 lety se v zemi šlechtěných trávníků – v Anglii – objevily první ruční vřetenové sekačky s rotujícími spirálovými noži, jejichž střižný pohyb byl odvozen od pojezdových kol. Pro sečení luk se začátkem dvacátého století začaly používat potahem tažené lištové sekačky stříhající trávu jako nůžky mezi nepohyblivými a kmitajícími trojúhelníkovými zuby, které se s benzínovým motorem rozšířily i jako žací stroje pro sečení píce na farmách nebo při úpravě trávníků v parcích. Dnes na rodinných zahradách a v parcích se s výjimkou anglických a golfových trávníků vyžadujících vřetenový princip sečení, který je ke stvolům trávy nejšetrnější, slouží sekačky s nožem rotujícím vodorovně ve výšce střihu, poháněné elektrickým nebo benzínovým motorem. Jejich sériovou výrobu v provedení se čtyřmi koly a bočním výhozem trávy Evropě motorových rotačních sekaček na čtyřech kolech s bočním výhozem trávy, tlačené rozvidlenou rukojetí, zahájila firma Solo roku 1949. K motorovým, elektrickým a dnes i akumulátorovým sekačkám tohoto typu převážně se sběrným košem, přibyly v osmdesátých letech malé ruční strunové sekačky, zvané přesněji dosekávače, které slouží k úpravě okrajů trávníků u zdí a cest a tam, kam se jiná sekačka nedostane. Ocelový nůž nahrazují rychle rotující nylonovou strunou, která se napne odstředivou silou.

Rozdělení zahradních sekaček trávy

a/ Podle principu sečení:

vřetenové
s lištovým žacím ústrojím
s rotujícím nožem (rotační sekačky)
bubnové (diskové) sekačky s více rotujícími noži
strunové sekačky (trimmery a dosekávače)

b/ podle způsobu pojezdu:

ručně nesené
dvoukolové
čtyřkolové s ručním pojezdem
čtyřkolové s motorovým pojezdem
ridery (žací ústrojí zavěšené na malotraktoru)
vznášedlové (na vzduchovém polštáři)

c/ podle pohonu:

elektrické
akumulátorové
motorové (benzínové)
solární (napájené fotovoltaickými články)

d/ podle provedení:

třída hobby (levné provedení s menší životností),
farmářská třída (robustní provedení, větší výkony, vyšší životnost)
profesionální třída (vysoký výkon, zaškolená obsluha, vysoká životnost)