Rostliny: Carex buchananii - ostřice Buchananova

Původ-domovina: Břehy potoků a řek na Novém Zélandu.
Popis: Trsnatá rostlina se vzpřímenými, celoročně zvláštně červenohnědě zbarvenými listy. Jsou velmi úzké a jemné, v horní části obloukovitě převislé. Trsy jsou vysoké asi 40–50 cm, někdy i vyšší.

Listy stříháme pouze výjimečně, brzo na jaře, ale spíše jen vytrháváním odstraňujeme odumřelé suché části. Kvete v červenci, klásky jsou nevýrazné, dlouhé asi 4 cm. Rostliny jsou efektně zbarvené nejen po celou vegetaci, ale i v zimě. Ojíněné nebo se sněhovým popraškem vypadají velmi hezky. V našich podmínkách nebývá tato ostřice dlouhověká, velice záleží na podmínkách stanoviště.

Nároky-stanoviště: Půdy vlhčí, ale propustné, kamenité i písčité, na slunci nebo jen v lehkém polostínu. Na příliš osluněných nebo vlhkých stanovištích není zcela mrazuvzdorná (do –18 °C), vyžaduje proto v zimě lehký kryt z chvojí nebo listí.

Množení: Výsevem semen ve skleníku, klíčí za 2–3 týdny nebo dělením trsů na jaře či na podzim.

Použití: Vysazujeme ji solitérně nebo v menších a řídkých skupinkách (po 4–9 kusech) s nízkými šedolistými trvalkami, jako např. Acaena, Hebe, případně do vřesovišť nebo travnatých partií na slunce.

Kultivary: ‘Viridis’ – má jemnější bledě zelené listy.

Poznámka: Stejnou domovinu má podobný C. petriei Cheeseman, ale je poněkud jiného růstu. Trsy nejsou stroze vzpřímené, vysoké jsou asi 20 cm a mnohem širší než vyšší. Listy má velmi úzké a dlouhé, měkké, na špičce svinuté, obloukovitě převislé až rozložené po zemi. Jsou zbarveny světle žlutohnědě, při rašení mají načervenalý nádech. Kvete od července do října, nevýrazné malé klásky jsou na konci dlouhých tenkých a převislých stébel. Na vhodném stanovišti se semení. Nároky a použití je stejné jako u předchozího druhu.