Díky oporám vnášejí dřevité i bylinné liány do schémat výsadeb vyhraněný vertikální prvek.
O popínavých rostlinách bylo již mnoho napsáno - především proto, že pro zahradu jsou prakticky nepostradatelné. Správnou volbu zaručí dobré seznámení se šíří sortimentu a volba těch druhů, které svými vlastnostmi vyhoví zamýšlenému stanovišti.
Na zahradě mezi liánami
Možnosti výběru jsou rozmanité. Není nutné se omezovat pouze na tradiční břečťan či "psí víno". Zajímavé jsou i kombinace několika druhů různých vlastností.
Popínavé rostliny jsou působivým doplňkem ostatního porostu v našich zahradách. Obzvlášť ceněné jsou pro oživení malých ploch, kde není dostatek místa pro větší dřeviny. Rychlým růstem a skromnými požadavky na pěstební podmínky (stačí omezený půdní prostor) se hodí do čerstvě vybudovaných zahrad. Oblibu nacházejí v přítomnosti stavebních prvků, jejichž vzhled výrazně zjemňují. Protože pnoucí rostliny nemají samostatnou kostru z kmene a větví, využívají jako oporu jiné dřeviny, konstrukce nebo objekty. Sázíme je ke stěnám, zdím, pergolám, trelážím, sloupům, obloukům nad cestami apod. Zajímavé scenérie vytvářejí závěsy lián na starých stromech. Chybou by však bylo vysazovat je ke stromům mladým, se slabou kůrou a hustou korunou. Rychlý růst a rozpínavost lián, nejen vytrvalých, ale i jednoletých, by je zadusila. Některé z nich můžeme vysadit na vrchu teras a v terasovitě upraveném terénu, odkud pak volně splývají dolů. Existuje i řada dosud nedoceněných druhů rostlin, které si jen pozvolna prorážejí cestu na naše zahrady. K takovým patří aktinídie, ovíjivé liány s pilovitými listy, jejichž plodem je známé kiwi v různých velikostech, lichořeřišnice (Tropaeolum speciosum), stálezelená, vytrvalá rostlina příbuzná známé letničce lichořeřišnici větší, jejíž zelené olistění v létě oživí exotické šarlatové květy, nebo zimolez německý (Lonicera periclymenum), který kvete v červnu a v červenci vonnými, vně purpurovými a uvnitř smetanovými květy.
