Rostliny: Carex morrowii – ostřice japonská

Synonymum: Carex japonica hort. non Thunb., Carex fortunei hort.
Původ-domovina: Roste jako podrost světlých lesů v Japonsku, na Sachalinu. V Evropě se nejdříve pěstovaly pestrolisté kultivary, teprve mnohem později byl dovezen přírodní druh se zelenými listy.
Popis: Stálezelené trsy tuhých, kožovitých, tmavě zelených a lesklých listů dorůstají výšky 40 cm a jsou široké až 60 cm. Listy jsou široké asi 1 cm a dlouze špičaté. Kvete brzo, již v březnu a dubnu, květy nevelké okrasné hodnoty jsou uprostřed trsu, těsně nad listy. V polovině května začínají rašit nové listy.

Nároky-stanoviště: Zahradní, svěží až vlhčí humózní a propustná půda, kyselá, polostín i stín, má-li dostatek vláhy snese i více slunce. Na příliš slunných stanovištích je v zimě poškozována sluncem – zasychají jí listy. Je pak až do vyrašení nových nevzhledná, proto je nutná v zimě přikrývka z chvojí či listí. V našich podmínkách je plně mrazuvzdorná. S oblibou jí okusují srny a zajíci, a to nejen v zimě. Listy se nestříhají.

Množení: Výsevem semen pouze zelenolistý druh, vhodnější je dělení rostlin brzo na jaře nebo v pozdním létě. Použití: Jako podrost pod dřevinami, na vlhčích stanovištích v nevelkých skupinách po 10–20 kusech, společně s trvalkami či trávami s podobnými nároky, jako např. Hosta, Astilbe, Cimicifuga, Deschampsia, Luzula. Mezi nízké jehličnany nebo před velkolisté rododendrony (4–7 kusů na m2). S oblibou se používá v japonských zahradách.

Kultivary: Od druhu se odlišují zbarvením listů, nejčastěji se pěstují dva následující.
‘Aureomarginata’ – listy s různě širokými podélnými žlutými proužky.
‘Variegata’ – velmi cenný kultivar, který se pěstuje nejčastěji. Má tmavě zelené listy s úzkými žlutobílými proužky na okraji. Do Evropy byl dovezen z Japonska už v roce 1895. Nároky i použití pestrolistých kultivarů jsou stejné jako u druhu, pouze jsou poněkud citlivější na popálení zimním sluncem a proto je vhodná lehká přikrývka chvojím.