Rostliny: Prunus tomentosa - višeň plstnatá

Višeň plstnatá patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a je známo více jak 10 různých kultivarů. Areál původního rozšíření byl v severním mírném pásu a sahal od severní části Číny až po střední a západní část Číny až po Himaláje.

Je to opadavý keř dorůstající až 2 m do výšky a až 2 m do šířky. Jedná se o velice otužilou dřevinu s vynikající mrazuvzdorností až –45°C. Je to hustý, vzpřímený keř. Letorosty jsou světle zelené a vytvářejí velice dlouhé větvičky, které za jednu vegetační sezónu mohou vyrůst i více jak 30 cm. Starší větvičky mají tmavě hnědou až šedohnědou barvu. Listy jsou větší, podlouhlé, pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou oboustranně pokryté delšími světlými chloupky.

Prunus tomentosa vykvétá od března do dubna drobnými, bělavě růžovými až světle růžovými kvítky. Tyto květy jsou cizosprašné a jsou opylovány hmyzem. Pro dobrou násadu plodů je tedy třeba dvou odlišných kultivarů višní. Po odkvětu se vytváří drobné plody, které jsou velké až 1,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující jedno velké semínko. Barva plodu je zářivě červená. Chuť plodu záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody visí na velice krátké stopce a tak se může zdá, jakoby vyrůstaly přímo z kmene a větviček. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody.

Višeň plstnatá není náročná na druh půdy a dobře snáší i stinná místa, kde ale špatně nasazuje na květ a má malou úrodu. Vyžaduje vlhčí půdu, která může být i vápenatá. Ačkoliv se nazývá višeň plstnatá, je botanicky příbuzná více se švestkami než s pravými třešněmi. Pro svůj nízký růst a dobrou chuť je často vysazována v menších zahrádkách jako náhrada třešní a višní. Bohužel je višeň plstnatá velice náchylná na různá virová a houbová onemocnění a je často napadána také mšicemi. Proto je důležité pravidelně sledovat zdravotní stav višní a v případě napadení ji buď ošetřovat postřiky nebo při velkém napadení přímo ze zahrádky odstranit.

Do jedlých ekozahrad lze kvůli jeho častým zdravotním problémům tento keř doporučit spíše experimentálně, chemická ochrana nepřipadá v úvahu.