Syringa vulgaris 'Charles Joly' - šeřík obecný
Středně velký keř až nízký strom, často vícekmenný. Květy tmavě vínové, plnokvěté, uspořádané do bohatých, 12-16 cm dlouhých lat. Kvete v polovině května.
Původ: Odrůda vyšlechtěna v roce 1892 (Lemoine). Původní druh pochází z jihovýchodní Evropy, kde je rozšířen od západní Ukrajiny až k severovýchodnímu Řecku, na západ Hercegoviny a na východ zasahuje až k Černému moři. U nás není původním druhem, je ale hojně pěstován a občas také zplaňuje. Tento druh dal základ pro vznik nepřeberného množství odrůd, celkově kolem 800 kultivarů.
Nároky: Teplomilný a světlomilný druh. Daří se mu v živných, humózních půdách, je vápnomilný, dosti odolný k suchu. Mrazuvzdorný. U roubovaných odrůd je nutný pravidelný prosvětlovací a mírný zmlazovací řez. Po odkvětu seřezáváme všechny výhony na 2 - 3 páry listů, slabé odstraníme zcela. Důležitá je likvidace bohatě obrůstajících planých výhonů podnože u země popřípadě na kmeni.
Použití: Velkokvěté a plnokvěté odrůdy mají široké uplatnění ve středně velkých až větších zahradách a samozřejmě parkových úpravách. Vysazujeme solitérně nebo ve skupinách spíše rozvolněných. Starší keře mají snahu vyholovat spodní partie a tvořit vícekmenné tvary, pak je vhodná podsadba nižšími kvetoucími keře. Ve veřejné zeleni, kde je zvýšené riziko olamování velkokvětých odrůd podsazujeme již při zakládání výsadby a to trnitými keře jako dřišťál, hlohyně popřípadě hloh, které od poškozování keřů přeci jen odradí. Původní druh je důležitou dřevinou pro ozeleňování vyšších svahů, strání a pro silniční doprovodnou zeleň; může plnit i protierozní funkci. Uplatnění najde samozřejmě v zahuštěných pásových výsadbách a v převážně volně rostoucích živých plotech, vysazujeme na vzdálenost 50-80 cm.
Zde je důležité důkladné vyčištění pozemku před výsadbou, neboť počáteční růst je poměrně pomalý a rostliny hůře odolávají konkurenci plevelů.
