Saponaria obsahuje hodně saponinu, látky, která pění ve vodě a má mírně čistící účinky. Než byl znám proces vaření mýdla, namáčely se rozlámané kousky kořene mydlice lékařské do vody a dělal se z nich prací prostředek. V současné době to dělají už jen restaurátoři a čistí tak velmi choulostivé staré tapety a historické oděvy.

Rovněž léčebně je mydlice lékařská nyní méně důležitá. Působí projímavě, čistí krev, rozpouští hleny, ale saponin je jedovatý, takže po neodborném užívání mohou vzniknout záněty v žaludku a ve střevech. Proto vnitřní použití této rostliny nedoporučujeme.

Výluh z kořenů se přidává do koupele, kterou se léčí lupénka a další kožní nemoci, při nichž se tvoří šupiny. Je to také populární prostředek proti lupům.

Květy, které rozkvétají mezi červnem a srpnem, šíří nádhernou vůni, a proto udělají ve váze dvojnásobnou radost. Jsou velké a krásně jemně růžové až bílé.

Ačkoliv mydlice lékařská rostla původně pravděpodobně pouze v lesích jižní Evropy, nyní se vyskytuje planě také u nás. Tato vytrvalá bylina dorůstá do výšky 1 m. Nejlépe se jí daří ve výživné půdě udržující vlhkost na krajích lesů a remízků. Mydlice lékařská je nádherná nezničitelná zahradní rostlina.