Tymián hubí plísně a bakterie. Není divu, že staří Egypťané tuto bylinu používali při balzamování mumií. Ty tak zůstaly lépe zachovány. Lístky tymiánu obsahují mezi 1–3 % silic, které dávají rostlině kořeněnou vůni. Její chuť je teplá a ostrá, takže jí nelze sníst mnoho.

Tymián se v malých množstvích přidává do velmi rozdílných pokrmů polévek a omáček, k masu, divočině, drůbeži, ale také do vaječných pokrmů, zeleniny a luštěnin. Nejlepší je v kombinaci s těžko stravitelnými pokrmy, protože působí proti špatnému zažívání a nadmutosti. Aby se předešlo předávkování, ředí se někdy tymián ve stolním oleji nebo v octu.

Čaj z tymiánu stimuluje zažívání, působí proti průjmu a zklidňuje žaludek, dezinfikuje, pomáhá při zánětech v krku nebo v ústech a potlačuje kašel, astma a bronchitidu. Při těchto neduzích a při revmatismu a celkové slabosti si člověk může udělat i lázeň, do které přidá tymiánový olej. Tento olej je obsažen i v některých kosmetických produktech a tvoří součást masážních olejů proti problémům se žaludkem a dýcháním a proti bolestem hlavy z nervů. Těhotné ženy smějí tymián používat jen s mírou.

Thymus vulgaris rostl původně v západních zemích kolem Středozemního moře. Tato vytrvalá rostlina se často pěstuje jako jednoletá, protože rychle dřevnatí. Dřevnatění lze předejít, pokud se 20–30 cm vysoké keříky pravidelně (ale každopádně po odkvětu) hluboce zastřihují. Tymián patří na slunečné stanoviště. Ve vlhké půdě nepřežije tuhé zimy. Na suchém místě snese mráz až –15 °C.