Drobnokvěté plaménky – otužilé popínavky

Pestrou skupinou mezi popínavými rostlinami jsou kvetoucí okrasné dřeviny. K nejpěstovanějším patří plaménky (Clematis). Kromě množství velkokvětých kultivarů, které jsou choulostivější a patří především k létu, se pěstují i původní nenáročné botanické druhy, na které bychom chtěli upozornit. Následující druhy vykvétají již v květnu. Plamének horský (C. montana) bujně roste, dosahuje až do 8 m a vykvétá bíle.

Řada variet a kultivarů však má i květy lilákové, temně nebo žíhaně růžové. ´Perfekta´ navíc upoutá temně červenohnědými výhony. Modré nebo purpurové, zpočátku převisající květy má plamének západní (C. occidentalis). Velké množství zahradních kultivarů přináší plamének otevřený (C. patens), základní druh má květy fialové a dorůstá do 2-4 m.

Pro větší skalky nebo přistíněná zákoutí se hodí plamének alpský (C. alpina), který kvete nejčastěji fialovomodře, méně časté jsou květy světle modré, červeně fialové, lilákové a bílé. Plamének velkokvětý (C. macropetala) dosahuje jen kolem 1 m. Základní druh má modré nafialovělé květy,ale v kultivarech najdeme i bílou. Zajímavý je plamének tangutský (C. tangutica) s menšími, ale pěknými zvonkovitými a později rozevřenými žlutými květy. Vykvétá od června. Následně bíle vykvétá náš původní plamének plotní (Clematis vitalba), který nevyniká zvláštní krásou, ale dobře zakrývá nevzhledná místa, šplhá až do 10 m a používá se jako protihluková clona.

Většina plaménků je světlomilná, ale nesnáší úpal. Výjimku tvoří C. vitalba, dobře prospívá i ve stínu. Pro výsadbu je ideální východní nebo západní expozice. Vysazujeme je do živné půdy s mírně zásaditou reakcí. Každoročně odstraňujeme suché výhony a zbývající přiměřeně zakracujeme. Dobře snášejí poměrně radikální řez. Na zimu k rostlinám nahrneme vrstvu listí. Každoročně vznikají nové atraktivní kultivary.