Popínavé rostliny, jako je trubač (Campsis), vistárie (Wisteria), plamének (Clematis), podražec (Aristolochia) nebo zimokeř (Celastrus), bujně rostou i bez vašeho přičinění. Jenže takový ničím neomezovaný růst může být i pro zlost: metrové přírůstky zvedají květy do nedohledné výšky a pod hustým olistěním navíc květy mnohdy strádají. Aby rostliny vložily svou sílu do bohatého kvetení, je třeba jejich vzrůstnost po odkvětu omezit.

Proto se v prvé řadě zkracují postranní větvičky o polovinu. Tak se znovu rozvětví a v příštím roce nasadí víc květů. U většiny popínavých rostlin se květy zakládají na koncích postranních výhonů. Proto hlavnímu výhonu seřízněte špičku a ohněte jej tak, aby rostl vodorovně, a nikoliv vzhůru. Kromě toho byste měli prosvětlit příliš zahoustlé rostliny. Přitom úplně odstraňte rušivé výhony. Nejlepší je odříznout starší větve, protože mladší obrost kvete často hojněji nežli staré, dřevnaté výhony.

Po řezu uvolněné výhony pevně uvažte na popínací opory nebo je kolem tyček oviňte. Přitom dbejte na správný směr vinutí. Rozeznáváme levotočivé rostliny (např. vistárie čínská, Wisteria sinensis) a pravotočivé (např. vistárie květnatá, Wisteria floribunda). Zvolíte-li nesprávný směr, výhony se uvolní.

Aby měly rostliny po řezu dost síly pro další růst, přihnojte je dávkou kompostové zeminy, organickými nebo minerálními hnojivy. Potom je třeba kořenové baly každý týden zavlažit.