Rostliny: Hydrangea arborescens - hortenzie stromečkovitá

Hortenzie často nazýváme romantickými květinami, přesto velmi dobře vyniknou také v moderních až avantgardních zahradách. Určitě patří mezi nejvýraznější rostliny kvetoucí ve vrcholícím  létě. V našich zahradách je nejčastěji zastupují kulaté hlavy hortenzie velkolisté. Nabízejí přebohatou barevnou škálu a dobře se pěstují také v nádobách. Sortiment hortenzií však zahrnuje také další druhy. Opadavý keř, vhodný především do volné půdy představuje také hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens).

Udává se, že byla vůbec první hortenzií dovezenou na evropský kontinent. Přesto, že většina hortenzií má původ v Asii, pochází hortenzie stromečkovitá se Severní Ameriky.

Hortenzie stromečkovitá je opadavá a poměrně rychle dorůstá do konečných rozměrů. Hustě stavěný keř je olistěný až k zemi a má polokulovitý tvar. Květy má nejčastěji bělavé (Hydrangea arborescens, Hydrangea arborescens subsp. discolor, Hydrangea arborescens subsp. radiata, H. ´Sterilis´), kultivary ´Annabelle´ a ´Grandiflora´ mají květy bělavě zelené. Nemění své zabarvení podle půdní reakce, jak jej známe u hortenzie velkolisté. Po celé léto zahalují rostlinu doslova deštníky bílých květů. Velmi dobře kontrastují se sytými zelenými listy. Semena jsou bezvýznamná, ale dekorativní je suché plodenství, které často setrvává na rostlinách dlouho do zimy a působí efektně ojíněné nebo zasněžené. Větve a výhony jsou tlusté , později pokryté hnědavou borkou, která se lehce olupuje. Kořenový systém je bohatý a dobře větvený. Nejlépe se jí daří v mírném polostínu, při dostatečné zálivce dobře prospívá i na slunci. Vyhovuje jí bohatá humózní vlhčí půda. Roste také v půdách lehčích, ale přiměřeně vlhkých. Naopak v půdách těžších snese i větší sucho. Vyhovuje ji zvýšený přísun rašeliny a humusu. Nesnáší vápenité půdy, zálivku tvrdou vodou nebo hnojiva s obsahem vápníku. Jako všechny hortenzie potřebuje v době letního kvetení bohatou zálivku. V našich klimatických podmínkách je otužilá. Netrpí závažnými nemocemi nebo škůdci. Žloutnou- li vám výrazně listy, má hortenzie nedostatek železa.

V řezu se postup neshoduje s hortenzií velkolistou. Vyplatí se každoroční jarní hluboké seříznutí, které podporuje kvetení. Řežeme v březnu, po odeznění tuhých mrazů. Nechceme-li ji seřezávat každoročně, určitě seřízneme zjara nízce nad zemí starší keře, když se začínají rozklesávat. Velmi dobře obrůstá. Nemusíme se obávat, že nám nepokvete. Na rozdíl od hortenzie velkolisté vykvétá na letošních výhonech. Starší exempláře můžeme opatrně přesazovat a případně také dělit (s dostatečným kořenovým balem a pamatujeme na zálivku).

Horetenzii stromečkovitou si ceníme především pro letní kvetení. Působí ještě volnějším, ale přesto upraveným dojmem jak hortenzie velkolistá. Hodí se jako solitera, také se vysazuje ve skupinách a můžeme ji použít i na nižší volně rostoucí živé ploty (cca do 1,5 m). Velmi dobře se může doplňovat s trvalkami v kontrastních barvách, ale nádherně vynikne také v trávníku. Romanticky působí u zahradní zdi. Velmi hezky oživí vřesoviště, v létě poněkud posmutnělé. Kdo chce vyzkoušet svoje zahradnické dovednosti, může ji množit zelenými řízky v červnu až srpnu. V písku nebo množárenském substrátu zakoření za 15-20 dnů. Po zakořenění je necháváme v pařeništi, studeném skleníku nebo květináči na chráněném místě až do dalšího roku, aby řízky nenamrzly.

Dnes se pěstuje především kultivar ´Grandiflora´, který má květy v ploše kulovitých květenstvích širokých12 - 18 cm, složených ze sterilních květů. Bělavě zelené květy má také vyhledávaný kultivar ´Annabelle´ o průměru 15, ale také až 30 cm. Kvete od konce června do prvních mrazíků a po několika letech může klidně dosáhnout až dvoumetrové výšky a šířky.