Zásobník, nebo chcete-li tank, umístěný pod zemí může být plastový nebo betonový. S plastovými tanky se snadno manipuluje, jsou lehké a jejich uložení do země zvládneme snadno ve dvou. Betonové zásobníky, které se budují podobně jako studny z jednotlivých skruží, mají tu nevýhodu, že během několika desítek let přestanou v kontaktních místech těsnit. Naopak jejich výhodou je přirozená neutralizace vody, kterou v plastovém zásobníku zajistí kousek přírodního vápence. Jinak nemá materiál, z něhož je zásobník vyroben, žádný zvláštní vliv na kvalitu vody.

Otázkou je, jaká velikost zásobního tanku je ta pravá. Odpověď je nasnadě: zcela záleží na spotřebě a průměrném množství srážek. Je-li tank malý, přetéká voda zbytečně do kanalizace a letní zalévání pitnou vodou stejně zbytečně zatíží rodinný rozpočet. Stejně nerozumné je pořizovat příliš velký zásobník, který voda z okapů nenaplní a který je také dražší. Dešťová voda nemá neomezenou trvanlivost, za čas začne vylučovat soli a zapáchat a mmohla by poškodit koncová zařízení. S přesným výpočtem pomůže odborná firma či distributor, zjednodušeně však lze říci, ze pro čtyřčlennou rodinu se zahradou o rozloze kolem 250 m2 vystačí tank o objemu asi tři tisíce litrů.

Pokud použijeme výpočet z hlediska rozměrů střechy, pak z jednoho čtverečního metru střešní krytiny získáme asi 20 - 30 litrů vody. Namístě je říci, že voda z eternitové či plechové střechy patří výhradně do kanalizace a není vhodná ani k zalévání, natož pak k použití v domácnosti. Ideální je krytina z hliněných tašek či kameniny.