Slivoně - botanické a pomologické třídění slivoní (2)

Poslal(a) 14.08. 2008 22:47:40 (30240 čtenářů)

Švestka domácí - slivoně

Domácí švestka
Vzhledem k tomu, že se Prunus domestica nikde v přírodě nevyskytuje v plané formě, převládá názor, že tento druh vznikl přirozenou hybridizací trnky (Prunus spinosa L.) a myrobalánu (Prunus cerasifera Ehrh.). Možnost získání hexaploidních hybridů křížením diploidního myrobalánu a tetraploidní (2n = 32) trnky byla nedávno potvrzena i experimentálně.

Za místo vzniku tohoto nového druhu se nečastěji označuje Malá Asie, oblast Kavkazu nebo Zakavkazí. První primitivní formy slivoně švestky měly nízkou jakost, nicméně postupně přirozenou a později záměrnou selekcí docházelo a stále ještě dochází k stálému zlepšování kvality jejich plodů, protože se tento druh vyznačuje mimořádnou variabilitou všech svých znaků a vlastností.

Prunus domestica L. se nejčastěji podle systematiků dále člení na 3 poddruhy:
slívyPrunus domestica insitia (L.) Poir. ,
renklódyPrunus domestica italica Borkh.,
švestky pravéPrunus domestica oeconomica Borkh. (Johnsson a Olden, 1962).
Prunus domestica ssp. institia (L.) Poir. však některé autority považují za samostatný druh Prunus institia L. (Nassi et al., 2001). Botanici však nejsou jednotní ani v tom, jaké skupiny slivoní mají být do tohoto podrodu zahrnuty. Někdy se mezi slívy zařazují i mirabelky, které se však v poslední době častěji uvádějí jako samostatný podruh Prunus domestica ssp. syriaca (Borkh.).

Slívy. Stromy slív se dosti snadno odlišují od ostatních slivoní tím, že mají slabší, často kompaktní růst, menší a téměř elipčité listy, jejichž okraje jsou jemně zoubkované. Plody slív jsou zpravidla menší velikosti a kulovitého tvaru. Barvu mají nejčastěji slabě narůžovělou nebo i tmavě modrou. Dužnina je po dozrání řidší, může být sladká nebo i kyselá a neodlučuje se od pecky. Pecky slív bývají menší, oválného tvaru a jsou dosti plné. Patří mezi ně také slívy švestkovitého tvaru, zpravidla žluté.

Mirabelky mají plody malé, jejich tvar je kulovitý, barva sytě žlutá. Dužnina bývá pevnější a dobře se odlučuje od pecky. Mívají výbornou aromatickou chuť. Pecky jsou malé, oválného tvaru a bývají dosti plné.

Pravé švestky mají plody protáhlé, k oběma pólům plodu zahrocené, přičemž jedna polovina plodu bývá více vyvinuta než druhá. Barvu mají nejčastěji tmavofialovou, někdy se však vyskytují i světlejší odstíny purpurového zabarvení. Základní barva je běžně překryta výrazným ojíněním. Slupka se jen obtížně odděluje od dužniny a na rozdíl od většiny ostatních slivoní není kyselá. Dužnina se celkem snadno odděluje od pecky. Je tuhá, zelenavě až oranžově žlutá a dosti šťavnatá. Rovněž pecka je protáhlá, smáčklá a na obou koncích je ostřeji špičatá. Stromy rostou vzpřímeně a teprve později se jejich koruna mírně rozkládá. Listy jsou spíše menší velikosti, elipčité, na spodní straně dosti ochmýřené.

Švestky se po staletí hojně pěstovaly v balkánských zemích i ve střední Evropě a vesměs se rozmnožovaly odkopky. Vyskytovaly se pod různými místními názvy a v řadě oblastí se často rozšiřovaly charakteristické místní typy. V Českých zemích se pro ně ustálil oficiální název ´Domácí švestka´, avšak v některých oblastech jsou dosud spíše známy pod lidovými pojmenováními, jako např. trnky, karlata apod. V minulém století z nich byly pro rozmnožování vybrány nejhodnotnější typy, které jsou nyní v bezvirózním stavu k dispozici v roubových množárnách a rozmnožují se pod názvem ´Domácí velkoplodá´.

Pološvestky mají charakter švestek, jen plody nemusí být již tak výrazně protáhlé a dužnina nebývá tak pevné konzistence jako u pravých švestek.

Renklódy mají plody vyrovnané, větší velikosti, tvaru zpravidla kulovitého, oválného nebo vejčitého, s nezřetelným švem. Barva slupky bývá u renklód velice různorodá ve škále od zelenavých nebo bělavých žlutých odstínů, přes růžové nebo karmínové odstíny až po tmavě modré zbarvení. Slupka je loupatelná bez obtíží. Je však kyselá, což se projevuje zejména po upečení plodu. Dužnina je naproti tomu obvykle sladká nebo jen mírně navinulá, středně pevná a šťavnatá. Zpravidla se dobře odděluje od pecky. Pecka je baňatější a její šířka je v poměru k délce větší.

Stromy renklód často rostou velmi silně a vytvářejí charakteristické kulovité koruny. Výhony jsou tlusté, vzpřímené, ochmýřené. Listy jsou velké, široké, více nebo méně zvrásnělé, s okrajem vroubkovaným, někdy i dvojitě pilovitým.

V minulosti pomologové rozlišovali řadu dalších charakteristických skupin slivoní zařazených do druhu Prunus domestica, které se vzájemně více odlišovaly, než je tomu u současných odrůd. Tyto skupiny slivoní byly zpravidla typické pro určité pěstitelské oblasti. S rozvojem styků mezi jednotlivými zeměmi doprovázených přesuny odrůdového materiálu docházelo stále častěji ke křížení skupin mezi sebou a tím se postupně vytrácely rozdíly mezi těmito skupinami.

Švestka domácí - slivoně

Švestka domácí - slivoně

Ukázka textu a fotografií z knihy Pěstujeme slivoně, Jan Blažek a Václav Kneifl
Nakladatelství Brázda, s.r.o.
Braunerova 4, 180 00 Praha 8
Tel.: +420284841141, Fax.: +420284841141
www.ibrazda.cz

Články: slivoně botanické

07.05. 2008
20.96 kB čtenářů
Pěstujeme slivoně
11.08. 2008
17.48 kB čtenářů
Slivoně - botanické a pomologické třídění slivoní (1)
08.12. 2003
28.84 kB čtenářů
Stále pestré dřeviny (2)
Diskusní fórum / Ovocné dřeviny
05.11. 2016
678 čtenářů
Ovocnictví - studijní materiály
20.10. 2016
710 čtenářů
Tomel japonský - pěstování
11.10. 2016
821 čtenářů
Švestka - nerodí
25.09. 2016
672 čtenářů
Vinná réva - pěstování
16.09. 2016
21.20 kB čtenářů
Maliník
13.09. 2016
669 čtenářů
Ostružiny - řez, množení
02.08. 2016
38.47 kB čtenářů
Kanadské borůvky - pěstování
09.05. 2016
1.73 kB čtenářů
Jabloň - usychání
23.03. 2016
2.00 kB čtenářů
Tomel japonský - nemoc, neroste
22.10. 2015
3.17 kB čtenářů
Broskvoně
09.09. 2015
51.80 kB čtenářů
Řez peckovin