Vřesoviště můžeme rozhojnit ještě o další pozoruhodné rostliny. Kyhanka (Andromeda) je zakrslý keřík s tenkými větvičkami a úzkými šedozelenými listy. Bílo – růžové květy konvalinkovitého vzezření s objevují koncem jara a počátkem léta. Mědvědice (Arctostaphylos) roste u nás i volně, má sytě zelené kožovité lisy, bílé květy a nejedlé plody podobné brusince.

Kasiope (Cassiope) má šupinaté nebo čárkovité lisy, které připomínají vzhledem mechy nebo plavuně a bílé zvonečkovité květy. Dabécie (Daboecia) se také pro podobnost s vřesovci nazývá irský vřes, květy má bílé a v různých odstínech růžové. Libavka (Gaultheria) je opět podobná brusince, má také jedlé červené plody, zůstávají na rostlině i po zámrazu. Velmi dobře prospívá v našich podmínkách. Mamota, kalmie (Kalmia) se u nás pěstuje pouze v druzích s vytrvalými listy a má půvabné, okrouhle zvonkovité květy. Vyhovuje jí především polostín. O něco vyšší než předešlé keříky jsou keře Leucothoe a pierisy. Z původních planých druhů můžeme přidat do vřesoviště samozřejmě ještě brusinku a klikvu. Půvabné výrazné bílé, růžové nebo purpurové bobule má pernettye (Pernettya). Je choulostivější na vymrzání, takže se používá především do podzimních nádob a k sezonním výsadbám. Má lesklé a tmavě zelené listy podobné myrtě. Kdo je přítelem „jedlých“ výsadeb, nezapomene do svého vřesoviště doplnit ještě velkoplodou borůvku – brusnici chocholičnatou (Vaccinium corymbosum).

Všechny vřesovištní rostliny vyžadují v různém poměru přídavek rašeliny. Hnojíme přípravky bez obsahu vápníku. Na zimu se vyplatí do vřesoviště nahrabat listí a choulostivé druhy současně chránit chvojím. Ještě větším nebezpečím než mráz je pro mnohé druhy v zimě vyschnutí kořenového balu. Více rostlin v zimě uschne, než zmrzne! Nezapomeneme i v zimě za bezmrazých dnů zalévat.