Téměř před čtyřmi sty lety, v 17. století, se k nám do Evropy dostala z Mysu dobré naděje liliovitá bylina (Agapanthus). Tyto velmi odolné a kultivace schopné rostliny rychle dobyly srdce mnoha zahradníků. Jelikož pouze starší exempláře, které svůj květináč prorostly svými kořeny, nasazují pravidelně květy, dostal každý, kdo si od pěstitele vyprosil odnož, tip na cestu – přesazovat teprve tehdy, když kořeny z květináče doslova přetékají.
Ten, kdo však měl zahradu, vysazoval své kalokvěty po třech zmrzlých, v polovině května, ven na slunečné místo, protože právě to značně podporuje růst a květ. Na podzim se rostliny opět přesazovaly do květináčů a, pokud to bylo nutné, také se oddělovaly a putovaly do domu, kde mohly přečkat zimu v chladu (při asi 10 °C), ale přesto chráněny před mrazem.
Agapanthus - kalokvět

Agapanthus - kalokvět
Ukázka textu z knihy Rady našich babiček, Dorothée Waechter
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz
foto Hana Vymazalová
Nakladatelství Rebo Productions CZ, www.rebo.cz
foto Hana Vymazalová










