Slivoně - pomologické charakteristiky plodů

Odrůdy slivoní lze nejsnáze identifikovat podle plodů. Na plodu sledujeme především vnější znaky, které můžeme pozorovat bez porušení plodu, a vnitřní znaky, které se hodnotí po rozkrojení plodu.

Vnější hodnocení plodu

U plodu hodnotíme především jeho tvar. Může být kulovitý, oválný, elipsoidní, vejčitý, srdčitý, kapkovitý, podlouhle válcovitý, zploštělý a zmáčklý, zúžený ve čnělečné části nebo u stopky. Kromě toho může být souměrný nebo jedna polovina bývá více vyvinuta. Souměrnost posuzujeme podle roviny probíhající švem plodu, který bývá někdy nápadný (mluvíme o rýze nebo žlábku), jindy jen naznačený, tzv. hmatný, protože jej zjistíme spíše hmatem. Někdy rýha začíná u stopky a končí v čnělečné jizvě nebo v čnělečné jamce, jindy bývá zřetelná jen ve střední části plodu.

Plod má tři rozměry: výšku, šířku a tloušťku. Výškou (délkou) rozumíme vzdálenost nejvyššího místa na vrcholu (temeni) plodu od roviny, na níž postavíme plod stopečnou částí. Břišní částí plodu rozumíme stranu se švem (se srůstovou jizvou, žlábkem). Odvrácená část je hřbetní. Postavíme-li plod tak, že se díváme na šev, vidíme výšku a tloušťku plodu, kdežto šířku plodu změříme při pohledu na plod z boku plodu, tedy v rovině proložené švem a hřbetní částí plodu.

Podle velikosti dělíme plody na velmi velké (zpravidla o hmotnosti nad 55 g), velké (40–55 g), střední (25–40 g), malé (15–25 g), velmi malé (pod 15 g). Je třeba brát v úvahu i klimatické a pěstitelské podmínky, abychom odrůdy zařadili do stejné kategorie, v jaké jsou obvykle popisovány.

Stopka plodů je nasazena různě do stopečného důlku, který může být hluboký, mělký, široký, úzký nebo chybí. Stopka může být krátká (pod 15 mm délky), středně dlouhá (15–20 mm), dlouhá (20–25 mm) a velmi dlouhá (nad 30 mm). Může být měkká nebo dřevnatá, zelená nebo zahnědlá, lysá nebo ochmýřená, rovná nebo ohnutá.

Barvu plodu je třeba posuzovat až v době, kdy plod dosáhne plné zralosti. Základní barva slupky může být zelená, žlutá, žlutočervená, červená, červeně modrá až tmavě modrá. U některých odrůd dochází ke kombinaci několika barev, takové plody charakterizujeme jako pestré. Stupeň vybarvení závisí také na oslunění plodu na stromě, zastíněná část plodu mívá barvu méně intenzivní. Plody některých odrůd se vybarvují v různých odstínech v závislosti na klimatických podmínkách a průběhu počasí v době jejich zrání. V letech a na stanovištích méně příznivých pro jejich vybarvování mohou být plody jen světle žluté nebo červené a naopak v příznivých podmínkách pro jejich vybarvení až červeně fialové nebo fialově modré. Mezi odrůdy s variabilním vybarvováním patří např. ´Opal´ nebo ´President´. Na slupce plodu bývá světle šedý nebo modravý voskový nálet, ojínění, které poněkud mění základní vybarvení plodů. Na slupce plodu se dále hodnotí výskyt teček (pih), které mohou být bílé, červené, nebo rezavé a přecházejí v čárky nebo skvrnky.

Slupka plodu je jemná nebo tuhá, obsahuje mnoho kyseliny nebo se kyselina nepostřehne. Důležitým znakem je, zda se lehce nebo obtížně odděluje od dužniny.

Vnitřní znaky

Při studiu vnitřních znaků plodu hodnotíme dužninu a pecku.
U dužniny hodnotíme především její konzistenci a pevnost. Může být tuhá, pevná, měkká, jemná, řídká, vodnatá, šťavnatá nebo vláknitá. Podle chuti bývá dužnina velmi sladká, sladká, navinule sladká, navinulá, kyselá. Může být aromatická nebo bez aroma. Barva je nažloutlá až oranžová, žlutá, nazelenalá, narůžovělá a prostoupena barevnými žilkami.

Pecka je velmi důležitým vnitřním znakem. Je to endocarp (pericarp) plodu, chránící uvnitř semeno. Semeno je zpravidla jedno, protože v semeníku se vyvíjí jen jedno vajíčko, druhé většinou zaniká. U mnohých odrůd se vyskytuje určité procento druhých zakrslých semen, u některých je to typickým odrůdovým znakem (´Viktorie‘). Pecku popisujeme podle polohy v plodu. Břišní částí je ta část pecky, která přiléhala k rýze, žlábku plodu. Sestává ze tří žeber, z nichž střední (hlavní) žebro zvláště vyniká, dvě boční jsou slaběji vyvinuta. Mezi nimi jsou dvě břišní rýhy, různě široké. Této části pecky se říká také hřeben a hlavnímu žebru ostruha. Na hřbetní části pecky jsou 2 ostrá žebra, mezi nimiž je jediná hluboká rýha. Na pecce můžeme pozorovat ještě některé vedlejší rýhy. Žebra bývají ostrá nebo přerušovaná, vedlejší žebra pak více či méně vláknitá. Základem pecky se rozumí část u stopky, hrotem či špičkou pecky část čnělečná.

Velikost pecky se obdobně jako u plodu měří třemi rozměry: výška (délka), šířka a tloušťka. Jejich poměry jsou u téže odrůdy i na různých stanovištích stálé a mohou při přesném měření sloužit k rozlišování odrůd, které se podle plodu obtížně odlišují.

Důležitým znakem jakosti odrůdy je, zda se dužnina odděluje od pecky snadno, středně snadno nebo obtížně. Stupeň odlučitelnosti však závisí i na růstových podmínkách a zdravotním stavu stromů, např. chladné období v době dozrávání plodů způsobí ulpívání dužniny na pecce i u odrůd, jejichž dužnina se za normálních poměrů od pecky odlučuje snadno. Důležitým znakem je také velikost pecky a zvláště váhový poměr mezi dužninou a peckou.