Rostliny: Růže - moderní romantika s růžemi

Nelze přehlédnout, že naše zahrady zasáhla vlna nostalgie, která se projevuje mj. v pěstování starých (historických) nebo „starobyle“ vypadajících růží, jejichž nabídka se neustále rozšiřuje. Společné všem je pak to, že mají husté, plné květy – tím však jejich podobnost končí.

„Pravé“ staré odrůdy

Puristé považují za skutečně „starou růži“ pouze tu, která byla vypěstována před vyšlechtěním prvního čajohybridu, stříbřitě růžové ’La France‘; za datum jejího vzniku se považuje rok 1864. Všechny ty později vzniklé, např. růže záhonové, vícekrát kvetoucí keřové nebo miniaturní růže, tedy patří k moderním růžím, přestože jsou již nejméně sto let staré. K „pravým starým růžím“, kvetoucím jednou do roka, patří růže bílá (Rosa x alba), keltská (zvaná též galská nebo francouzská, Rosa gallica), ale také růže damašská (Rosa x damascena), stolistá (Rosa x centifolia) a mechová (Rosa muscosa). Minimálně dvakrát do roka kvetoucí „staré růže“ jsou odvozeny od růže čínské (Rosa chinensis), tzv. bourbonky a remontantky, nebo od růže damašské, tzv. portlandky.

O starých růžích se tvrdošíjně tradují dva předsudky: jednak že všechny silně voní a zadruhé že jsou všechny odolnější vůči plísňovým chorobám než moderní výpěstky. Obě tyto představy o starých růžích jsou nepravdivé! Existuje mezi nimi stejně tolik nevonných jako vonných odrůd a se zdravotním stavem listů je to stejné jako u moderních růží. Vždy existovaly odrůdy vynikající zdravím, které byly bez problémů pěstovány po celá staletí, i odrůdy, které lidem tak přirostly k srdci, že se v zahradách udržely i přes svoji náchylnost k chorobám. Všem je pak společné to, že představují živoucí spojení s minulostí.

„Nové“ staré odrůdy

Mnohé historické odrůdy růží mají tu nevýhodu, že kvetou pouze jednou v roce. Navíc se stává – u stolístek nebo mechovek s hustými, plnými květy – že jejich okvětní plátky jsou tak jemné, že se ve vlhkém počasí slepí a místo vytoužených květů vidíme jen šedohnědá klubka. Dnešní pěstitelé, především Brit David Austin, vyvinuli odrůdy, které sice vypadají „jako za starých časů“, ale kvetou déle, mají květy odolnější proti dešti a kromě toho obohacují paletu barev růží o úplně nové barevné odstíny. Austinovi se jako prvnímu podařilo zkombinovat přednosti starých a moderních růží a jeho rukou vznikly tzv. „anglické růže“. Protože však ne všechny odrůdy z britských ostrovů dobře prospívají v kontinentálních podmínkách, je velmi potěšující, že i francouzští a němečtí pěstitelé vyvinuli odrůdy s nostalgickým nádechem. Z těch známějších to jsou především Tantau, Kordes a Meilland a rovněž nejstarší německá růžová školka, Schultheis in Bad Nauheim, stále přichází se zajímavými novinkami. Kromě běžných skupin růží, jako jsou záhonové růže nebo ušlechtilé růže, si tedy získaly pevné místo v zahradách i historické odrůdy a odrůdy s nostalgickým nádechem.

Nejlepší historické odrůdy růží:

„Pravé staré růže“: ’Rose de Resht‘ (třešňově červená), ’Stanwell Perpetual‘ (bleděrůžová), ’Madame Boll‘ (čistě růžová), ’Little White Pet‘ (bílá), ’Semiplena‘ (bílá), ’Tuscany‘ (temněrudá), ’Königin von Dänemark‘ (růžová).

„Nové staré růže“: ’Graham Thomas‘ (žlutá), ’Eden Rose‘ (bílorůžová), ’Felidae‘ (meruňková), ’Nostalgie‘ (bíločervená), ’Sebastian Kneipp‘ (bleděrůžová).