Řezané květiny - zahradnické triky (2)

Řimbaba v šatě nevěstině

Řimbaba (Tanacetum parthenium) nesměla díky svému mnohostrannému užitku chybět v žádné zahradě. Sloužila jako léčivka při ženských nemocech, bujně obklopovala záhonky se zeleninou či trvalkami a neúnavně poskytovala materiál pro kytice z letních květin. Stvoly řimbaby poseté květy vydrží ve váze dlouho, používaly se však i do sušených kytic. Teplé, slunné místo, to je vše, co tato skromná rostlina potřebuje k životu.

V zahradách ráda divočí a sama si vyhledává svá oblíbená místa. Od června do září se řimbaba obléká do svatebních šatů a obaluje se množstvím malých žlutých kvítků orámovaných bílým okvětím. Silná aromatická vůně nesvědčí citlivým lidským nosům a mate i mnohý hmyz. Aby udržely pochmurnatku mrkvovou v uctivé vzdálenosti, vysazuje mnoho zahrádkářek do rohů svých záhonů řimbabu a několik semen roztrousí i uvnitř tohoto magického čtyřúhelníku.

Okouzlující fialy neboli levkoje

Fiala (Matthiola) platí za nejkrásnější a nejvděčnější řezanou květinu vůbec. Jejích nádherně vonících květů se žádný zahradník dobrovolně nevzdá. Již asi pět století roste tato barevná kráska v našich zahradách, její prababička k nám přišla z oblasti Středozemního moře. Zahradníci ji předpěstovávali od konce února v květináčích na oknech a přesazovali ji již v půli dubna ven, aby urychlili kvetení. Časné vysazování sice zvyšovalo nebezpečí pythiové hniloby – stonky uhnívaly při povrchu země a rostliny se lámaly – zkušení zahradníci se jí však vyhýbali větráním, udržováním půdy v nepříliš vlhkém stavu a zaléváním heřmánkovým čajem. Od počátku dubna se vysévalo přímo na záhon.

Fiala letní patří stejně jako košťáloviny, ředkvičky a křen ke křížokvětým rostlinám. Na suchých, korovitých půdách s nedostatkem živin ji stejně jako tyto rostliny napadá dřepčík zelný. Prožrané listy však neodradí rostliny od toho, aby kvetly. Zvláště plnokvěté fialy jsou odjakživa v oblibě. Ty sice nenasazují žádná semena, když však vysejete jednoduše kvetoucí fialy, najdete mezi nimi vysoký podíl plně kvetoucích rostlin. Jakmile začaly fialy kvést, posuzovali zahradníci každé tři čtyři dny své záhonky a rostliny se špičatými květy vytrhávali ze země. Zbylé rostliny s plnými květy rychle zaplnily mezery. Méně známá je skutečnost, že mladé křehké sazeničky jsou oblíbenou pochoutkou žížal. Ty oslabené rostliny zatahují pod zem a jakmile zvadnou, začnou je požírat. Rozprostřete-li však mezi řádky čerstvě vysázených levkojí několik hrstí trávy, žížaly nechají květiny bez povšimnutí a místo toho si do svých chodbiček natahají čerstvou trávu.

Jelikož si fialy získaly značnou oblibu zvláště v selských zahradách a mnoho jejich květenství končilo ve vázách, brzy si selky všimly, že kytice vydrží déle, když se postaví do vody i s kořeny. Aby zabránily hnití, odstraňovaly spodní listy rostlin. Fialy dostávaly každé dva dny čerstvou vodu s rozpuštěnými dvěma třemi špetkami cukru. Tento recept nebyl do dnešních dnů překonán.