Salvia splendens - šajvěj zářivá

Upoutala vás zářivě červená barva charakteristická pro vozy světových značek? Zdá se vám příliš výstřední, anebo je vám sympatická? Určitě se však v terénu nedá přehlédnout. Také příroda si dobře poradila při hře s barvami. Některé druhy rostlin kvetou pouze jednou určitou barvou, u jiných druhů nacházíme širokou barevnou škálu. Často k tomu přispěl sám člověk svou šlechtitelskou a pěstitelskou činností. - Jak je to třeba s okrasnou šalvějí, latinsky zvanou Salvia splendens, kterou známe ze zářivě červených záhonů v parcích a na náměstích?

Jejím původním domovem jsou subtropické a tropické deštné pralesy v Brazílii, kde roste jako víceletý polokeř. U nás, v "mírném" klimatickém pásu, může být pěstována jen jako letnička, protože nepřežije zimní mráz.

Vraťme se však k otázce barevnosti květů. Šalvěj zářivou v její domovině opylují kolibříci, a tím je asi dáno, že v tamější přírodě, kde roste planě, je známa jen v červenokvěté formě. Ptáci totiž vnímají barvy nejlépe v červené části světelného spektra. Červená forma se dostala do kultury a rozšířila se po světě, a tím začala její nové historie. V mírném pásu a v kultuře dostaly navíc salvie šanci udržet občasné barevné mutace (dědičné odchylky), které ve své domovině neměly opylovače. Včely a čmeláci, kteří je zde opylují, vnímají barevnost květů, ve kterých hledají nektar, jinak než ptáci. Vidí dokonce i v ultrafialové části spektra a zaznamenávají tak přítomnost látek pro naše oko nebarevných. Proto opylují i květy jiných barev než je původní červená, a dokonce také květy nebarevných mutant (bílé, krémové).
Vedle toho rozhoduje o rozmnožování těchto rostlin člověk. Najde-li v porostu ojedinělou barevně odlišnou rostlinu, záleží na něm, vyber-li ji, namnoží, a její odchylku tak udrží. V uplynulých desetiletích se vyskytlo několik jinobarevných odrůd Salvia splendens (bílá, tmavě fialová, lososová, karmínová). Jenže - samostatně vysazeny - nejsou ve srovnání s červenou dost výrazné, a pro společnou výsadbu zase nejsou uzpůsobeny pro nestejný vzrůst.
Ve šlechtitelské školce v genetické zahradě Přírodovědecké fakulty UK v Praze najdeme kolem tří desítek kmenů a odrůd různých barev, tónů a odstínů - snad všech, jaké u druhu Salvia splendens vůbec mohou vzniknout. Neméně zajímavé je i to, že jsou vlastně vedlejším výsledkem bádání nad dědičností barvy květů a chemických rozdílů květních barviv. Podle vzoru moravského rodáka Gregora (Johanna) Mendela, který svými pokusy s křížením hrachu objasnil již před více než 130 lety v Brně hlavní zákonitosti dědičnosti, byly i zde mezi sebou kříženy odlišné, mutantní formy, a pozorováni kříženci a jejich potomstva. Zjistilo se, jak se dědí fialová nebo karmínová barva oproti červené, tmavé zbarvení oproti světlému, zbarvení květního kalichu oproti bílému a tak podobně. Zároveň byla získána řada novinek. Objevily se barvy zcela nové pro druh, protože spojují znaky rodičů v nových kombinacích.
Také v přírodě jsou mutace a křížení hlavními cestami, jak vznikají nové formy organismů. Jejich napodobení v rukou genetika a šlechtitele se stalo praktickým nástrojem k vytváření nových odrůd nejen kulturních rostlin.
Z množství barevných variací, nalezených během let v potomstvech kříženců salvií je pro dekorativní využití vhodných asi osmnáct: bílá, světle růžová, růžová, jahodová, lososová, tmavě fialová, světle fialová, pastelově fialová, a později vzniklé: krémová, světle slézová, nafialovělá a samozřejmě také standardní červená. Všechny kmeny těchto barev byly geneticky ustáleny a výběrem také došlechtěny na určitý jednotný vzrůst a vývin: ranost kvetení, rychlý vývin vedlejších květenství, slabší olistění a dlouhá květenství vysoko přečnívající listy
Prvních devět odrůd bylo povoleno a zapsáno do čs. sortimentu již v roce 1967. Jako "Salvia splendens, barevná kolekce Profesor Hrubý" byly ve stejném roce vysazeny na celostátní zahradnické výstavě Flora Olomouc 1967 a ohodnoceny první cenou za šlechtitelskou novinku - cenou "Novitas olomucensis 67" a odměněny zlatou soškou bohyně Flory. Zmíněná barevná kolekce oslavila své třicáté jubileum.
Udržování tak širokého sortimentu je náročné, zvláště když se jedná o cizosprašný druh a množení ve velkém proto vyžaduje vzájemnou izolaci odrůd. Obchodního využití této kolekce se v 70. letech ujala zahraniční firma Benary - Hann.Münden se svou sítí množitelů. Ještě dnes je možné se s těmito šalvějemi ve světě občas setkat (například ve Vídni a v Kanadě - u nás bývají na ukázku vysazovány v botanické zahradě PřF UK v Praze Na slupi a v areálu zahradnické fakulty v Lednici na Moravě). Celý barevný sortiment je samozřejmě udržován v genetické zahradě v Praze na Albertově, kde vznikl. Elitní osivo - se zárukou genetické pravosti a čistoty - se vyrábí umělým opylováním během zimy ve skleníku, větší množství byla získána v sítěných izolačních klecích osazených úly se čmeláky. V budoucnu budou semena uložena v České bance genových zdrojů při VÚRV v Praze - Ruzyni.
Zahrádkářům však můžeme prozradit, že i semena sebraná z volně rostoucích barevných šalvějí jsou dostatečnou zárukou udržení původních barev. Každá včela nebo čmelák se totiž drží přednostně té barvy květů, při které se poprvé nasál nektaru.
Jinak jsou samozřejmě na trhu stále k dispozici dostatečně kvalitní semena červenokvětých odrůd s výrazně a zářivě červenými hrozny květů. A nejen pro kobercové výsadby na větších plochách, ale i pro balkonové truhlíky nebo květinové mísy jsou zvláště vhodné moderní nízké kompaktní odrůdy. Rané odrůdy (po výsevu kolem poloviny března a rozsazení semenáčků do malých květináčů) vysazujeme po patřičném otužení koncem května již nakvétající. Rychlý vývin nových květenství podpoříme odstraňováním odkvetlých a dopřejeme-li rostlinám potřebnou (nejlépe spodní) zálivku, můžeme se z barevné krásy těšit až do prvních podzimních mrazíků.