Většinu roku obdivujeme na zahradách pestré barvy květů různých rostlin. Pokud je začneme dělit podle botanického hlediska na čeledi, s obdivem se zastavíme u čeledi liliovitých (Liliaceae). Je to obsáhlá skupina rostlin, se kterou se setkáváme od časného jara do podzimu. Osvěží nejen náš zrak škálou pestrých barevných tónů, ale často i čichové buňky překrásnou vůní. Těmi nejvoňavějšími zástupci jsou oblíbené lilie.

Náročné lilie
Doposud je známo přes 90 druhů lilií, dělených podle původu, rodokmenu a květů do devíti skupin. Různobarevné květy ve tvaru šesticípé hvězdy se podle druhů objevují od konce června do poloviny července. Vysazujeme je převážně na podzim, aby lépe zakořenily, při výsadbě na jaře vykvétají později a mají řídká květenství. Lilie se sází na místa, která nikdy zcela nevyschnou, zhruba 2,5krát hlouběji než je výšky cibule, tedy asi 10 - 12 cm). Důležitá je dobře připravená, dokonale propustná půda. Podle nároků na živiny rozlišujeme vápnomilné (Lilium martagon, candidum, chalcedonicum, henryi) a kyselomilné druhy, které snášejí i neutrální půdu (L. auratum, speciosum, orientální hybridy).
Běžné ošetřování lilií je podobné jako u většiny cibulovin. Stonky rostliny potřebují někdy oporu, aby se pod tíhou květů nelámaly. Na zimu přesypeme přes cibule vrstvu kompostu pro dodání živin. Délka pobytu jednotlivých druhů lilií na stejném stanovišti je odlišná - některé ponecháme na jednom místě 3 - 5 let, jiné bez problémů po celou délku jejich života. Regenerace lilie spočívá v každoroční obnově cibule, popřípadě ve vytvoření cibule nové.

Místo v okrasné zahradě
Lilie jsou vynikající ozdobou, znamenitě doplňují růže. Méně vzrůstné druhy dodají letní barevnost skalce v době, kdy většina alpinek odkvétá. Lilie vypadají nádherně také jako solitérní rostliny v nádobách, zejména na terasách. Některé druhy (skupina Longiflorum-hybridy) vyniknou ve sklenících a zimních zahradách, výtečně se hodí k řezu. Největší krásy dosáhneme výsadbou do smíšených záhonů. Při kombinování s ostatními květinami nezapomínáme na barevný soulad lilií s ostatními druhy. V barevné paletě květů chybí modrá a fialová, chceme-li proto vytvořit opravdu pestrý záhon, obohatí jej o tyto barvy kakost, oměj, ostrožka nebo sporýš. Do popředí tmavých jehličnanů vysazujeme syté tóny lilií. Světlé tóny zvýrazníme výsadbou v blízkosti květin se stejnou barvou květu, v sytějších temnějších tónech. Vyšší trvalky v těsné blízkosti velkokvětých lilií zajistí přirozenou oporu stonkům. Mimo to svými listy chrání záhon před vysycháním a vyplní prázdná místa po odkvětu lilií