Vesnické zahrádky našich babiček se vždy pyšnily širokou barevnou paletou květů rozkvétajících od jara do prvních mrazíků. Na jaře to byly tulipány, modřence a jiné cibuloviny, v létě nepřeberné množství trvalek a letniček za okny, na podzim astry a chryzantémy. Řada z nich už ze zahrad dávno vymizela, některé si svou oblibu udržely. Představíme si tři z letniček, které ještě občas v současných zahradách objevíme.
Hledík - Antirrhinum majus
Většina hledíků má vzpřímený, keříčkovitý růst, který lze navíc podpořit i zaštipováním středního stonku. Listy jsou úzce vejčité, zašpičatělé, trávově zelené, květenství dvoubarevné, úzce hroznovité. Podle vzrůstu se odrůdy pěstované u nás dělí do tří skupin:
1. Vysoké (Antirrhinum majus maximum, A. m. grandiflorum, A. m. maximum unicaulis) dorůstající výšky 80 až 100cm, vhodné k řezu a rychlení.
2. Polovysoké (A. m. nanum maximum, A. m. nanum grandiflorum) jsou vysoké až 60 cm, více rozvětvené, vhodné k řezu i výsevu na záhony.
3. Nízké (A. m. pumilum) nejsou vyšší než 20 cm, bohatě kvetou a jsou vhodné pro rabata i okenní truhlíky
Hledíky se množí spolehlivě samovýsevem. Poprvé vyséváme jemná semena pod sklo od ledna do března, nezasypáváme a výsev udržujeme jen mírně vlhký. Vzešlé přepíchané semenáče často větráme, jinak uvadají a hynou. Zaléváme jen mírně, spíše jim prospívá relativně sušší režim. Mladé rostliny vysazujeme na stanoviště od poloviny dubna, vůči pozdním mrazíkům jsou spolehlivě odolné, do sponu asi 25 x 30 cm. Při silnějších mrazech můžeme rostliny chránit netkanou textiliíí. V době rozvětvování hledíky dobře přihnojujeme. Vyhovuje jim čerstvá, kyprá, hlinitopísčitá půda s dostatkem vápníku a bohatá na živiny. Odkvetlá květenství odstraňujeme, čímž podpoříme opětné intenzivní kvetení.
Podle Dům a zahrada, foto Hana Vymazalová
