Téměř zapomenuté květiny (3)

Nevěsta v trní - to je lidový název pro další u nás téměř zdomácnělou letničku, černuchu (Nigella). Původem z jižní Evropy, v našich zahradách se pěstuje od středověku.

Nenáročná letnička vysoká 40 - 50 cm má vzpřímený a bohatě větvený růst. Zajímavá je stavba květu. Pod pravidelnou korunou jsou stejně barevné opadavé kališní lístky, bezprostředně pod nimi je přeslen listenů, mnohostranně rozdělený v nitkovité úkrojky, které přesahují kališní lístky. Spektrum barev květů je velmi bohaté, sahá od bílé, přes světle a tmavě růžovou, modrou až po tmavě fialovou. Velmi dekorativní je rozkvetlá ve větším počtu (na jedné rostlině může být až 100 květů!), stejně jako ve váze nebo usušené plodové měchýřky. Ty se vyvíjejí po odkvětu (kvete na přelomu července a srpna po dobu asi jednoho měsíce). I po odkvětu si černucha drží poměrně pevný, vzpřímený růst, takže plodenství mohou být ozdobou až do zimy. Semena jsou oválná, velká asi jako malé zrno a zajímavě voní, proto se odedávna používala jako koření a ve farmacii (jednou z "přezdívek" černuchy je černý kmín). Například v Turecku byla neodmyslitelnou přísadou při pečení nízkého kulatého chleba. Vysévá se přímo na záhon v polovině dubna do špetek na vzdálenost 30 cm, ponechaná na záhonu přes zimu se často množí spolehlivě samovýsevem. Na stanoviště je černucha nenáročná, nesnáší však příliš vlhké půdy a dlouhé deště.