Charakteristika druhů dřev: smrk

Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Jádro není barevně odlišeno, a pokud se místy (od oddenku) vyskytuje tmavší zahnědnutí, jde o vadu, počátek hniloby. Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. Smrkové dřevo má velmi výhodné vlastnosti pro opracování, proto se smrk stal díky člověku naším nejrozšířenějším stromem.

Smrkové dřevo je měkké, hedvábně lesklé, voní pryskyřicí, je poměrně lehké, dlouhovláknité, přitom velmi pružné a pevné, dobře štípatelné. Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví. Málo se bortí a sesychá, v suchém prostředí je velmi trvanlivé. Tesař ho používá na trámoví, krokve, bednění i podbití. Truhlář na tzv. selský (měkký) nábytek. Zedník má rád smrk na hladítcích, při bednění a u podlážek lešení, horník jej používá na výdřevu v dolech. Smrkové dřevo je důležitou surovinou také pro výrobu papíru. Zvláštností je tzv. rezonanční smrk, který je nenahraditelný při výrobě hudebních nástrojů. Smrkové dřevo je však lákavým soustem pro dřevokazný hmyz, zejména červotoče. Hotové výrobky je nejlepší už preventivně chránit.