Jiřinky (Dahlia)

Kdo by je neznal, královny pozdně letních, nejen venkovských zahrad. Jiřinky (Dahlia) z čeledi hvězdicovitých (Asteraceae) byly dovezeny do Evropy z Ameriky v 18. století především, a to je neuvěřitelné, se záměrem využívat je jako zeleninu (některé indiánské kmeny je používaly jako léčivky). Jakmile však byly na počátku 19. století vyšlechtěny první velkokvěté odrůdy obrátil se zájem od jedlých hlíz ke květům. Dnes je známo více jak 20 000 odrůd.

Módní květina?
Pro milovníky a pěstitele květin není jistě tajemstvím, že pěstování většiny rostlin je ovlivněno moderností či nemoderností toho daného druhu. Nikdo jistě nepopře, že se zahrady (máme na mysli jejich okrasné rostliny) osazované před třiceti lety od dnešních v mnohém liší. Některé rostliny se objeví, pěstitele se jich s nadšením ujmou a pak jejich vlna popularity opadne a mnohé z těch, které "vyjdou" z módy se již do našich zahrad nevrátí.
Jiřinky rovněž patří k rostlinám, které podléhají módě, ale narozdíl od jiných neupadají v úplné zapomnění a opět se vracejí na výsluní a to většinou ještě s větším úspěchem. Nejvýraznější vlna ve znamení jiřinek v naší historii spadá do doby Boženy Němcové a honosných jiřinkových bálů. Jejich oblíbenost stoupá i v současnosti, kdy se obdivuhodně rozmáhá okrasné zahradnictví. Zahrádkářům již nestačí "jen" koniferová zahrada, ale rádi si ji obohatí květinami. Jiřinky jsou pro tyto účlely jako stvořené, protože jsou v podstatě nenáročné a dokáží v nejrůznějších podmínkách nejen růst, ale i kvést .

Něco z botaniky
Botanicky je jiřinka vytrvalá bylina s kořenovými hlízami. Hlízy jsou oválné nebo protáhlé, někdy slabší, častěji silně dužnaté. Lodyha je mohutná, mnohonásobně větvená, se vstřícnými jednoduchými nebo lichozpeřenými listy. Květní úbory jsou velké, převážně mírně nící.
Z Mexika a Střední Ameriky, kde byly jiřinky objeveny je známo z posledních výzkumů 27 botanických druhů. Okrasné zahradnictví však neužívá ani jednoho z nich a specializuje se pouze na jejich šlechtěné potomky, které dosahují neuvěřitelné barevné, výškové a tvarové různorodosti.

Pěstování
Jiřinky patří mezi nejstarší a nejoblíbenější zahradní květiny. Jediné co se jim dá vytknout je, že nejsou mrazuvzdorné a po příchodu prvních mrazíků, které ničí jejich květy, které jsou v plné síle je musíme z půdy vytěžit a uchovat v mrazuprostých místnostech až do května.
Hlízy vyrýváme nejlépe rycími vidlemi, abychom je nepoškodili. Vyryté hlízy necháme oschnout a pak z nich odstraníme zbytky zeminy a poškozené části a lodyhy zakrátíme na 10 cm. Takto opatřené hlízy vložíme do bedýnky, prosypeme rašelinou (pískem, pilinami) a uložíme je do místnosti s teplotou 5-8°C. Pokud máme k dispozici vlhčí bramborový sklep lze je skladovat i volně bez rašeliny. Hlízy přes zimu nezaléváme!
Jiřinkám se nejlépe daří na plném slunci v hlinité půdě s mírně alkalickou reakcí (pH 7-8) s dostatkem vápníku a nižšší zásobou dusíku. Po výsadbě i během vegetace vyžadují dostatek vláhy. Hlízy vysazujeme koncem dubna až do poloviny května. Spon výsadby záleží na robustnosti pěstováné odrůdy od 50 do 100 cm.
Vyhloubíme dostatečně hlubokou (10-20 cm) a širokou jamku, do které pohodlně vložíme hlízy. Rovnou k nim zatlučeme vyšší kolík (80 cm nad úroveň země), protože lodyhy často poléhají a pozdějším zatloukáním kolíku bychom mohli hlízy poškodit. Kořenový krček by měl být asi 10 cm pod povrchem země.
Výhodné je zasazené rostliny namulčovat rašelinou nebo kompostem aby příliš brzy vyrašené výhonky nespálil poslední jarní mrazík. Výhoda mulče je i v omezení zaplevelení plochy, neboť jiřinky nesmíme okopávat kvůli mělce rostoucím hlízám.
Rostlině většinou ponecháváme nejsilnější tři až čtyři výhony a ostatní odstraníme. Výhony, které jsme ponechali můžeme po třech týdnech od výsadby zaštípnout a tím podpořit jejich rozvětvení. Pokud chceme později použít květy k aranžování vyštipujem postraní výhony a tím docílíme dlouhých stopek. V případě, že je naším cílem co největší samostatný květ, ať už z důvodů aranžérských či čistě pěstitelské pýchy, vyštipujeme po stranách vyrůstající poupata a ponecháváme pouze termimální květ. Aby jiřinky kvetly až do mrazů odstraňujeme již odkvetlé květy.

Výživa
Od července do zaří přihnojujeme rosltiny roztokem vícesložkového hnojiva ve kterém je obsažen větší mírou draslík na úkor dusíku. V září s hnojením přestaneme, aby jiřinkové hlízy "dozrály" a v obdoví vegetačního klidu nepodlehli nějaké chorobě. Přes zimu bychom měli občas hlízy zkontrolovat a zdánlivě nemocné oddělit či ještě lépe vyhodit do kontejneru (ne na kompost!).
Na podzim před jarní výsadbou hluboko zaryjeme chlévskou mrvu nebo kompost, z průmyslových hnojiv lze v této době použít superfosfát a draselnou sůl. Pokud půdu nepřipravíme na podzim, musíme dostaečně přihnojovat v období vegetace cereritem anebo jakýmkoliv vícesložkovým hnojivem jak již bylo uvedeno.

Množení
Jiřinky lze monožit vegetativně i generativně. Semeny se v zahradnické praxi množí pouze jednoduše kvetoucí typy, takzvané záhonkové jiřinky, které jsou nižší než jejich plnokvětí příbuzní. Často najdeme tuto skupinku jiřinek zařezenou ve skupině letniček, které se kupují v barevné směsi nebo dokonce i barevně čisté. I tato skupiny vytvoří malé hlízky, které lze uskladnit, ale většinou je necháváme zmrznout a v dalším roce je opět vyséváme.
Ostatní typy množíme pouze vegetativně, abychom zachovali jejich kultivarové schopnosti a to buď řízkováním nebo dělením hlíz. Při dělení hlíz (2-3 dny před výsadbou) musí na každé části zůstat na kořenovém krčku vegetační pupen. Pro řízkování vylamujeme z narašené hlízy výnonky o délce 5-8 cm. Zakořeníme je v písku s rašelinou například v truhlíku za oknem. Po zakořenění je přesadíme do květináčů a na zahradu je vysazujeme až tehdy nehrozí-li pozdní jarní mrazíky.
Hlízy se často prodávají na trhu po kusechale těžko zde najdeme opravdu vzácné druhy a jejich kultivary.

Využití
Pro velkoplošné použití v parcích se většinou používají jednoduše kvetoucí jiřinky ze semen, které nahrazují cibuloviny a jsou pěstované jako letničky. Všechny ostatní jiřinky se používají většinou k soliterním výsadbám ať už do nádob či volně do trávníků nebo jako dominanta či doplněk kvetoucího záhonu. Jiřinky jsou obzvláště vhodné do kombinací tzv. jednobarevných zahrad a zákoutí, které začínají být módní a to především z důvodů, že jiřinky zahrnumí všechny barvy mimo modré. Pokud chceme jiřinky kombinovat s trvalkami musíme pamatovat na jejich podzimní dobývání. Důležitá je také celková barevná sladěnost výsadby - měli bychom se vystříhat přílišné barevné pestrosti. Optický klid do výsadby přinesou bílé květy a stříbrnolisté druhy.