Stejně jako se postupně střídají jednotlivá roční období, nastolují svou vládu různé druhy rostlin. Kralování skončilo letničkám, v nenávratnu jsou květy v létě kvetoucích trvalek, pročištěným záhonům vládnou rozkvetlé podzimní květiny. Některé z nich o sobě daly vědět již koncem léta, jiné, silně omlazené, remontují a vytrvale kvetou až do zámrazu.
Anemone japonica - sasanka
Pro někoho symbolizuje podzimní čas melancholické loučení s životem na zahradě, jiný v něm vidí symbol hojnosti. V produkční zahradě dozrává ovoce - hrozny, hrušky, jablka, své plody odevzdávají ořešáky. V okrasné zahradě dozrávají tobolky, bobule a další plodenství, vybarvují se listy před opadem a z okrasných záhonů vystupují trsy pozdně kvetoucích trvalek.
Mylně se nám zdá, že na podzim potkáme pouze opozdilé kvítky. Vždyť i my sami regulujeme dobou výsadby, stinným nebo slunným stanovištěm i letním řezem bohaté pozdní kvetení. Typickými zástupci podzimní květeny jsou hvězdnice, o nichž jsme si podrobně povídali v minulém čísle tohoto časopisu. Právě ty letním řezem přimějeme k pozdějšímu vykvétání a současně podpoříme kompaktní růst trsů. Jiným zástupcem je rozchodník (Sedum spectabile), který patří k trvalkám sukulentního charakteru, snáší úpal i sucho, miluje slunce. Dorůstá výšky 30 - 50 cm. Atraktivní modrozelené listy, polokulovité trsy a růžová nebo bílá květenství řadí rozchodník k základnímu sortimentu trvalek pro skupinové výsadby.
Podzimní baletkou na záhonech je sasanka japonská (Anemone japonica) známá také jako sasankovka. Je to velmi vzrůstná, až dva metry vysoká rostlina vhodná do pozadí trvalkových záhonů nebo jako solitéra. Velké stříhané listy zdobí záhon na jaře a v létě. Koncem léta a na podzim vystoupí na větvených lodyhách vysoko nad listy bílé a růžové květy, nápadně podobné o něco menším sasankám.
K podzimu neopomenutelně patří jiřiny, chryzantémy, modrý olověnec, podzimní oměj, zlatobýl i kvetoucí traviny.
Podzimní partie
Předchozí výčet trvalek vhodných pro podzimní zpestření záhonů dává tušit, že podzim není obdobím chudým na barvy, barevná stupnice se však dostává do jiné polohy. Pro období září a října máme dostatečně bohatý výběr kvetoucích trvalek. Připočteme-li krásu barvících se listů a plodů stromů a keřů, získáváme bohatou náplň k výsadbě okrasných partií.
Barevnou lahůdkou "malíře" podzimu jsou některé dřeviny, zejména listnaté keře ozdobné bohatstvím barevných plodů jako brslen evropský (Euonymus europaeus), rakytník (Hippophae rhamnoides), dřišťál (Berberis thunbergii), hlohyně (Pyracantha coccinea) a některé druhy skalníků. Nejvhodnějším (kontrastním) pozadím pro ně jsou stálezelené jehličnany.
Pestré podzimní zbarvení získají i některé traviny (Miscanthus, Molinia, Calamagrostis), jiné překvapí zdobným květenstvím (Cortaderia). Před výsadbou rozdělíme podzimní trvalky podle velikosti, které dosáhnou po zapojení do porostu. Vyšší druhy - hvězdnice, chryzantémy, rozchodníky nebo zlatobýl (Solidago caesia) - používáme jako menší solitéry nebo umístěné v kompozici před keřové pásmo. Z nízkých druhů kvetou nízké hvězdnice, chryzantémy, vřesy, některé hořce, nižší druhy rozchodníků (Sedum cauticolum). Některé trvalky ozdobí záhon na podzim plody nebo odkvetlým plodenstvím. Je to především mochyně (Physalis alkekengii) známá z venkovských zahrad jasně oranžovými měchýřky, áron (Arum maculatum) s palicemi oranžových plodů nebo Phytolacca americana s hrozny červených bobulí.
Něco víc k výsadbě
Podzim je výborným obdobím pro plánování a výsadbu trvalkových partií, zejména těch s důrazem na podzimní efekt. V okolních zahradách můžeme pozorovat zajímavou druhovou skladbu a všímat si předností či chyb, kterých se ve vlastní zahradě vyvarujeme.
Starší trsy trvalek můžeme rozdělit a přesadit je na jiná místa. Do zimy stihnou zakořenit a v příštím roce získají rychlejší vegetační nástup než rostliny přesazené časně z jara. Trsy trvalek dělíme rycími vidlemi, které jsou šetrnější ke kořenům než rýč. Rostliny vysazujeme podle jejich nároků na prostředí. Sasanky například nesnášejí přítomnost vápníku v půdě, vřesy potřebují kyselé humózní prostředí, u rozchodníků nepodceňujeme jejich přirozenou skromnost a poskytneme jim dostatečně výživnou zeminu.
Při dosazování druhů do zapojených výsadeb dobře zvážíme, zda jejich nároky odpovídají podmínkám zvoleného prostředí. Nikdy nerozmnožujeme rostliny napadené chorobami a škůdci, zbytečně bychom si po zahradě roznášeli parazity a úporné onemocnění. Při výsadbě používáme kvalitní substrát obohacený vyzrálým kompostem a podle nároků rostlin také pískem a rašelinou. Po výsadbě nešetříme se zálivkou, nepoužíváme hnojiva obsahující dusík. S těmi manipulujeme až na jaře po probuzení ze zimního spánku.
Podle Dům a zahrada, foto Hana Vymazalová
