Karl Foerster: Nikdo neuzdraví toho, kdo propadl vášni pro zahradu
Zahrada bez trvalek je jako byt bez nábytku. Trvalky vnášejí do zahrady barvy, tvary a vůně, zajišťují její proměnlivost v průběhu ročních období a svým životním cyklem, který s prvním jarním sluníčkem začíná a s prvním podzimním mrazem končí, dokáží fascinovat každého, kdo si jich chce jen trochu všimnout. Není proto divu, že se jejich objevování, zkoumání a šlechtění věnovala celá řada botaniků a zahradníků. Jedním z těch nejvýznamnějších byl Karl Foerster (1874-1970), německý botanik, zahradník a autor řady knih o trvalkách a zahradním umění vůbec.
Karl Foerster
Kromě téměř třiceti svazků odborné zahradnické literatury, z nichž bohužel ani jedno dílo nebylo přeloženo do češtiny, se jako památka a dnes státem chráněné dílo zachovala Foersterova zahrada v Postupimi, špičková ukázka druhové rozmanitosti a široké pestrosti využití trvalek v zahradě.
Inspirace ze zámoříSvou zálibu v květinách vůbec projevoval Foerster už od dětství. Zásadní význam však pro něho měla jeho učednická léta, zejména období, kdy pobýval v Anglii "na zkušenou". Tehdy, na začátku 20. století, byl vrcholem středoevropského zahradnického umění formální park se stromy a keři. Pokud se vůbec někde vyskytovaly kvetoucí rostliny, pak šlo většinou o letničky nebo omezený sortiment trvalek uspořádaných ve formální skupině. Díky zámořským plavbám do anglických koloniálních zemí však do Evropy postupně pronikaly nové druhy rostlin, které se díky mírnému evropskému klimatu dařilo pěstovat i ve zdejších podmínkách. V Anglii se Foerster poprvé setkal s využitím trvalek v přírodních skupinách a rozhodl se prosadit jejich nové využití také v Evropě. Vrcholem jeho botanických a šlechtitelských pokusů byla více než pětistovka nových kultivarů zimovzdorných trvalek. Díky věhlasu, kterého se Foersterovi dostalo díky novým sortám trvalek, především plaměnek, ostrožek, aster a zápleváků, získal přezdívku "trvalkový Foerster". Zahrada kolem jeho domu v Postupimi, kterou začal zakládat v roce 1912, toto jeho pojmenování jednoznačně potvrzuje. Podle anglického vzoru rozdělil plochu téměř 5 000 m2 na několik částí lišících se pojetím a zastoupením rostlinných druhů. Hlavní a největší prostor zahrady tvoří tak zvaná zapuštěná zahrada (Senkgarten), typický prvek dobových anglických venkovských zahrad (sunken garden). Její střed tvoří symetrické betonové jezírko, k němuž se okolní plocha (25 x 40 metrů) zvolna svažuje. Původně bylo okolí jezírka členěno do teras pomocí nízkých zimostrázových plůtků a kamenných zídek a celý prostor zastřešovala pergola s pnoucími růžemi. Zbylá plocha zahrady byla rozdělena do dalších šesti částí: jarní cesta, přírodní zahrada, podzimní záhon, skalka, pokusná zahrada a vřesoviště.
