Rostliny: Paphiopedilum - střevičníkovec

V tomto rodu jsou zastoupeny rostliny z chladnějších i teplejších oblastí Asie. Obsahuje asi 70 druhů.
Střevičníkovce jsou oblíbené nejen proto, že velmi dlouho kvetou, ale také z toho důvodu, že se snadno pěstují. Dříve byly střevičníkovce mnohem známější než rod Phalaenopsis, proto se staly pokojovými rostlinami již v dobách, kdy se běžně topilo v kamnech a rodu Phalaenopsis nebylo možné zajistit potřebnou teplotu.

• Paphiopedilum insigne je toho příkladem. Roste na vápencových skalách v Himálaji (Nepál) v nadmořské výšce 2 000 m na místech s dostatkem světla. Snadno se vypořádá s chladným prostředím, kde ovšem nemrze.

• Jinak je tomu u Paphiopedilum callosum z Thajska, Kambodži a Laosu. Musíte pro něj zvolit polostinné a teplé místo, jako bývá obvykle v obývacím pokoji. Tento druh má mramorované, široké a měkké listy, zatímco předchozí druh má listy úzké, tuhé, světle zelené.

• Teprve před 25 lety byly v Číně objeveny nové druhy, ze skupiny Parvisepalum. Příkladem je Paphiopedilum armeniacum.

• Jiné druhy jsou známy dlouho, přesto jsou jen zřídkakdy k vidění na trhu. Nepěstují se totiž snadno. Patří sem Paphiopedilum bellatulum, Paphiopedilum niveum a Paphiopedilum concolor; všechny mají více nebo méně bílou základní barvu.

• Jinak je to s jejich primárními hybridy, při nichž byly vzájemně zkříženy čisté druhy tohoto rodu. Příklad: Paphiopedilum bellatulum x Paphiopedilum niveum vytvoří Paphiopedilum ‘Psyche’. U nich je ještě možné rozpoznat jejich původ, avšak na rozdíl od rodičů rostou bez problémů v bytě. Přesto jim zůstává zachován zvláštní šarm planých orchidejí. Trvanlivost květů je u celého rodu Paphiopedilum enormní, většinou několik týdnů.

• Vícekvěté druhy, sem patří Paphiopedilum philippinense, Paphiopedilum rothschildianum a Paphiopedilum stonei, se nabízejí téměř jen jako hybridy. Vytvářejí tři a více květů na jedné stopce. Kdo je někdy viděl kvést, bude upřednostňovat tyto druhy, popř. jejich křížení. Je třeba ovšem vědět, že takové množství květů vyžaduje od rostliny hodně síly. Pravidelně kvetou jen vzrostlé, dobře živené exempláře.

Paphiopedilum philippinense
Paphiopedilum rothschildianum
Paphiopedilum stonei

Velkokvěté a vícekvěté hybridy snášejí více tepla, do bytů se hodí výrazně lépe. Cílem šlechtění střevičníkovců v řezu byly veliké, pokud možno okrouhlé květy.

Tento záměr se však negativně odrážel v množství květů. Dnes se na trhu objevují různé odrůdy s otevřenými a okrouhlými tvary květu. Nejsou dražší než malokvěté. Nyní si každý může vybrat, zda upřednostní více malých či méně větších květů. Paphiopedilum ‘Pinocchio’je příkladem odrůdy, u níž po odkvětu jednoho květu ihned vyroste další. Celková doba kvetení trvá někdy i půl roku.

Obecné pokyny pro pěstování:

Střevičníkovce nemají žádné zásobní orgány, přesto musí být u druhů z chladnějších oblastí zachována doba odpočinku. Většina střevičníkovců vyžaduje v zimě světlé, suché prostředí.

• Světlo: Zásadně potřebují méně světla než jiné orchideje. Velký nedostatek světla jim však škodí stejně jako velký nadbytek, narušuje fotosyntézu.

• Teplota: V domovské oblasti střevičníkovců nehrají roční teplotní výkyvy žádnou roli. Noční teplotní pokles či pobyt na slunci je u studenomilných druhů přesto smysluplný. Většina střevičníkovců se pěstuje při pokojové teplotě. Všechny druhy špatně snášejí teploty přesahující 30 °C (ve skleníku nebo v zimních zahradách), je tedy potřeba jim zajistit stín.

• Substrát: Substrát pro rod Paphiopedilum by měl být jemnější. Na stanovištích většiny střevičníkovců prší téměř po celý rok, kromě několika málo suchých měsíců. To znamená, že tyto rostliny mají rády celoročně vlhký substrát, přitom je ale potřeba jim zajistit dobrou drenáž, aby nevznikal nedostatek kyslíku u kořenů.

• Zalévání: Lepší je měkká voda na zalévání, pokud možno dešťová, kterou však nesmíte nechat dlouho stát, aby se v ní nerozmnožily bakterie vedoucí k uhnívání. Voda na zalévání by nikdy neměla být studená, to platí především v zimě, a nesmí zůstávat v listových kapsách, stejně jako v „srdíčkách“ rodu Phalaenopsis, neboť to také přispívá ke vzniku hniloby. Střevičníkovce vyžadují především během růstu v letních měsících vysokou vlhkost vzduchu, kterou lze vytvořit pomocí rozprašovače.

• Hnojení: Pravidelně, ale slabě. Vhodná jsou běžně dostupná hnojiva pro orchideje; některým střevičníkovcům prospívají lépe organická hnojiva (např. Paphiopedilum lowii).

Velké rostliny vyžadují více hnojiva než druhy s menším olistěním. Do začátku období květu musí být nový výhonek dostatečně velký, jinak rostlina vykvete až příští rok. V zásadě by ale všechny druhy a odrůdy rodu Paphiopedilum měly být zásobeny jednou za půl roku dávkou vápna – asi jedna čajová lžička uhličitanu vápenatého na 10 centimetrový květináč. Při zalévání se vápno vsákne a květina jej dlouhodobě využívá.

• Přesazování: Rostliny je vhodné přesazovat jednou za dva roky, lépe každý rok. Střevičníkovce mají raději menší květináče. Přitom oddělujte jen rostliny, které odpadnou samy. Střevičníkovce nesnášejí trhliny nebo poškození na kořenovém krčku. Nikdy bezdůvodně nepoškozujte pletiva, hnilobné bakterie snadno proniknou i sem. Preventivně je ošetřujte práškem z dřevěného uhlí. Velké rostliny dávají v poměru s malými více květů, pokud možno je tedy nedělte.

• Ochrana rostlin: Všechny druhy střevičníkovců jsou náchylné k napadení sviluškami, především u mramorovaných listů je pěstitel často objeví příliš pozdě, proto jsou nutné průběžné kontroly. Jiní škůdci se objevují spíše zřídkakdy, jen bakterie a houby jsou častým hostem. Preventivně zajistěte hodně čerstvého a proudícího vzduchu. Některé druhy vyžadují vápno, zde si musíte najít informace ve specializované literatuře nebo si nechat poradit u odborníka.