Rostliny: Betula - bříza

Kdo by neznal břízu, ten něžný a jemně rozevlátý strom, který na sebe zřetelně upozorňuje svou výrazně bílou kůrou. V naší krajině, ale i ve městech či na venkově je bříza stromem velmi častým a díky typickým znakům ji dobře znají i malé děti. Naší nejčastější břízou je bříza bílá (Betula pendula, někdy také označována jako Betula verrucosa), která se díky velké přizpůsobivost vyskytuje v typově velmi odlišných lokalitách. Vedle břízy bílé existuje ještě několik desítek jiných druhů, které jsou rozšířené zejména v mírném pásmu celé severní polokoule. Některé z nich jsou bříze bílé dost podobné, je mezi nimi ovšem několik velmi zajímavých druhů s vysokou dekorativní hodnotou. Než si je ovšem alespoň z části představíme, vrátíme se ještě k naší původní bříze bílé.

Bříza bílá je velmi skromný, doslova pionýrský strom, který je pro svoji nezdolnou vitalitu schopen se uchytit a růst i v nejhorších možných podmínkách. Bříza bílá je silně světlomilný druh, který dokáže růst jak v suchých lokalitách, tak na místech trvale zamokřených. Je to jedna z prvních rostlin, která se zabydluje na čerstvě vytěžených haldách, obnažených stěnách uzavřených kamenolomů či náspech železničních tratí. Je však pozoruhodné, že přesazování starších jedinců je riskantní a z velké části neúspěšné. Omezení těchto rizik nabízí pouze dobrá technologie pěstování ve specializovaných firmách, kde jsou stromy postupně několikrát přesazovány, aby jejich kořenová soustava zůstala relativně kompaktní. Má- li dojít k přesazení starší břízy z volné půdy na nové stanoviště, je pro tento úkon nejvhodnější dobou období nalévání pupenů a začátku rašení.

Postavení a význam břízy v očích veřejnosti jsou velmi rozporuplné. Bříza bílá je milována i nenáviděná, ochraňována i zatracována. Důvodů k negativnímu vnímání břízy je možná několik, zajisté je to například drobné listí i množství jemných semínek, které daleko dolítnou a můžou tím místně zvyšovat potřebu častějšího hrabání listí či čistění okapů. Asi nejvíce vnímanou a poslední dobou dost medializovanou zlou vlastností břízy je to, že její pyl citlivým osobám způsobuje poměrně silnou alergii. Proto mají některá města tendenci výrazně omezovat existenci břízy v urbanizovaném prostoru a tento trend se projevuje i v soukromém vnímání. Na vysvětlení nutno ovšem podotknout, že bříza tvoří pyl, který je velmi lehký (opylení břízy zabezpečuje vítr) a proto je schopen dostávat se na velmi velké vzdálenosti. Lokální likvidace břízy nemůže proto zabezpečit, že s pokácením se zároveň odstraní z městských sídel i její pyl. Protože každá mince má dvě strany, můžeme i u břízy najít několik velmi zajímavých vlastností. Mimo jiné je to cenná léčivá rostlina, sbírají se její listy a vzácněji i pupeny. Preparáty vyrobené z břízy mají výrazný diuretický (močopudný) účinek, čaj z listů se v lidové medicíně používal na omezení účinků revmatismu i proti nespavosti. Listy břízy mají desinfekční účinek, proto se z jejich nálevu dělal lék na hojení ústní dutiny. Někteří autoři dokonce tvrdí, že desinfekční účinek listů břízy funguje i přímo na stromě a že bříza je významným producentem fytoncidů. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená, že bříza velmi významně omezuje existenci baktérii a že pod korunou břízy je v době vegetace výrazně méně živých baktérií než v ostatním okolí. Trvalé postavení má také ve vlasové kosmetice.

O tom, že bříza není strom vedlejšího významu svědčí i mnoho historických zdrojů, podle kterých měla bříza velmi vážené a často až posvátné postavení. Podle mytologie plnila bříza celou řadu tajemných funkcí. Při získávání sladké mízy z kmene stromu některé severské národy věřily, že tím zároveň strom předá svou sílu mladému roku. V jiných zemích, například v Anglii, bříza sloužila jako amulet ochrany před zlými duchy, bříza přede dveřmi stáje měla ochránit dobytek před nebezpečím.

I když nemusíme věřit všem historkám minulosti, je nepochybné, že i naším zahradám a parkům může bříza přinést mnoho estetických radostí. I z naší „obyčejné“ břízy existuje několik zajímavých a oblíbených kultivarů. Jedním z nejznámějších, vhodný i pro menší zahrady je kultivar ‚Youngii‘, který se vyznačuje přísně převislým, deštníkovitým růstem. Opakem tohoto tvaru je odrůda ‚Fastigiata‘, která tvoří velmi úzké, sloupovité, až 15 metrů vysoké stromy. Velmi efektní je taktéž odrůda ‚Tristis‘, pro kterou je sice typický vzpřímený růst kosterních větví, ale mladé větvičky visí ze stromu jako záclony. V případě, že máme možnost pozorovat listí břízy z blízka, může nás potěšit i kultivar ‚Dalecarlica‘, pro který jsou příznačné hluboce stříhané listy. Z dalších druhů břízy za upozornění určitě stojí mohutná bříza papírová (Betula papyrifera), která své jméno dostala podle velkých odlupujících se bílých plátů kůry, které vzhledově i funkčně připomínají papír. Překrásnou bílou kůrou se může chlubit i kultivar himalájského druhu břízy užitečné (Betula utilis ‚Doorenbos‘), který se někdy také prodává pod samostatným jménem jako Betula jacquemontii. Jako skvělá solitéra poslouží i impozantní bříza Ermanova (Betula ermanii). Zmíněné břízy jsou skutečně ozdobou zimní zahrady, kdy nejvíce vynikne jedinečná kůra. Pro skalky, dvorky či malé zahrady se naopak velmi dobře hodí zcela nízká a drobnolistá bříza trpasličí (Betula nana), kterou při troše štěstí, třeba při potulkách po rašeliništích, můžete potkat i v naší přírodě.

Z pohledu zahradníka bychom určitě břízu nezatracovali, nýbrž doporučili. V našich podmínkách je otužilá a spolehlivě roste. Díky sortimentu můžeme vybrat stromy pro malé i velké zahrady i do výsadeb v krajině. Její nežnou krásu sotva může jiný strom nahradit.