Suchomilné trvalky - nároky a pěstování

Voda

Mezi suchomilnými rostlinami existují samozřejmě jisté rozdíly v nárocích na vodu. Některé si v suchu přímo libují a zálivka jim spíše vadí (jedná se například o některé druhy z rodů Carlina, Eriophyllum, Eryngium, Lychnis, Papaver, Phlomis či Santolina). Jiné ze zde zmíněných druhů snáší sucho pouze kratší dobu. Mnoho z nich vydrží sucho během vegetace, ne však v její první fázi, kdy začínají růst.

V jarním období však bývá pro většinu z těchto rostlin v našich podmínkách většinou vláhy dostatek. Téměř všechny ale vyžadují závlahu minimálně v prvním období po vysazení. Velmi škodlivá může být zimní vláha, zejména ve spojení s mrazy a během zimy bez sněhové pokrývky. Právě tento faktor může být pro většinu druhů z teplejších oblastí v našich podmínkách limitující.

Světlo

Co se týče nároků na světlo, většina druhů vyžaduje plně osluněná stanoviště. Některé dokonce snáší i přímé slunce a žár jižně orientovaných svahů (Hyssopus, Ruta, Verbascum). Jsou druhy, které sice lépe rostou na slunci, ale tolerují polostín, často však mají bujnější olistění a méně kvetou. Pouze několik suchomilných rostlin dokáže růst i na úplně zastíněných stanovištích. Specifické nároky jsou uvedeny v knize u jednotlivých druhů.

Teplo

Druhy odolné vůči suchu pocházejí často z teplých oblastí a některé poměrně špatně snášejí naši zimu, zejména pokud chybí sněhová přikrývka. Po namrznutí pak často vyhnívají a odumírají, případně jsou považovány za krátkověké.

Teplo je jedním z limitujících faktorů pěstování rostlin. V našich zeměpisných šířkách roste mnoho vytrvalých suchomilných druhů na hranici možnosti pěstování. Tyto rizikové druhy u nás přezimují pouze s přikrývkou a mnoho z nich můžeme pěstovat jen v teplejších oblastech (Agastache, Gaura, Zauschneria). Pokud se těchto rostlin nechceme vzdát, musíme jim věnovat zvýšenou pozornost. Někdy je pak jednodušší každý rok rostliny znovu namnožit a pěstovat jako jednoleté.

Častou chybou s ohledem na teploty a klimatické poměry je používání překladové literatury. I druhy u nás rizikové v ní bývají popsány jako vytrvalé a spolehlivě zimovzdorné. Teplotní a klimatické podmínky v okolních zemích se však často diametrálně liší. Přímořské krajiny západní Evropy, dokonce i sousední Německo, mají na většině území zimy s vyššími průměrnými teplotami a menšími výkyvy teplot. Pokud tedy sáhnete po přeložené knížce, například z Anglie, musíte brát údaje s rezervou a vhodnost druhů a odrůd si prověřit.

Půda

Co do nároků na kvalitu půdy a další půdní charakteristiky jsou suchomilné rostliny jako každá takto různorodá skupina v některých bodech stejné a v jiných úplně odlišné. Proto je důležité orientovat se podle nároků specifického druhu a přizpůsobit výběr druhů konkrétním podmínkám stanoviště.

Mnoho druhů snášejících přeschnutí toleruje také co do kvality průměrné, někdy přímo až podřadné půdy. Některé dokonce takové „nekvalitní“ půdy přímo vyžadují. Pro většinu z těchto druhů není třeba obohacovat půdu humusem ani přihnojovat, pro naprostou většinu pak postačují běžné zahradní půdy bez zvláštní úpravy.

Většina suchomilných rostlin vyžaduje propustné půdy s dobrou drenáží, některým nevadí ani půdy přímo písčité (Artemisia schmidtiana, Coreopsis grandiflora a lanceolata, Lupinus polyphyllus) nebo kamenité (Aster amellus, Dracocephalum ruyschiana, Eremurus, Lavandula angustifolia, Linaria purpurea, Lychnis coronaria, Pulsatilla, Sedum, Verbascum).

Rozdílné jsou nároky na hloubku půdního profilu. Druhy s hlubokými, zejména kůlovitými kořeny (Acanthus, Carlina, Eryngium, Gypsophila, Hyssopus, Morina, Papaver, Verbascum) vyžadují půdy hluboké, jiným postačí pár centimetrů a dobře rostou i v štěrbinách skal a na zídkách. Některé lze díky mělkému kořenovému systému použít rovněž k ozeleňování střech (Anthemis, Centranthus, Campanula poscharskyana, Erigeron karwinskianus, Gypsophila repens, Sedum).

Suchomilné rostliny se také liší nároky na obsah vápna. Některé druhy pocházejí z oblastí s vápencovým podložím, proto lépe rostou v půdách bohatších na vápno (Buphthalmum, Anchusa, Dianthus, Hyssopus, Origanum, Phlomis, Pulsatilla, Ruta). Mnoho z nich však půdy bez vápna toleruje a některé druhy na vápenitých půdách dokonce strádají a špatně rostou (většina druhů rodu Digitalis, Jasione, Lupinus). Pokud chcete pěstovat druhy lépe rostoucí na půdách s vyšším obsahem vápna, můžete jím půdu obohatit, nejlépe přidáním vápencové drtě.